Čechy Čechům, ale do vlády pošleme cizince. Národovecká SPD Tomia Okamury je nejkomičtější stranou současnosti

Nejlegračnější část politického spektra nyní nesporně představuje SPD Tomia Okamury a její voliči. SPD je nadšenou součástí vznikající vlády, která ovšem odmítá akceptovat základní body jejího programu. Ministerskými nominacemi pak SPD popírá vlastní národoveckou podstatu. A její voliči tomu všemu zmateně tleskají. Takové mentální kolotoče, jaké předvádí Tomio Okamura a jeho fanoušci, jsme od listopadu 1989 v české politice opravdu ještě neviděli.

Má to ovšem i méně legrační aspekt, k němu ale až nakonec.

Okamurova strana především dokázala během velmi krátké doby rezignovat na to, kvůli čemu ji většina jejích voličů podporuje – tedy na referendum o vystoupení Česka z EU a NATO. Ve vládním programu nic takového není a hnutí ANO zpochybňování členství výslovně odmítá. Okamura prodal za křeslo předsedy sněmovny všechno, co sliboval. A z vlastních voličů udělal diváky politické komedie, ve které hraje hlavní roli. Příčetní lidé mohou být samozřejmě především rádi, že se hned zkraje potvrdilo, že povaha Okamurova ultranacionalismu je ryze pouťová. Ale legrační to je nesporně také.

Okamura po podpisu koaliční smlouvy prohlašuje, že chce jako šéf sněmovny spojovat politiky a co nejméně hádek. Přitom udělal opak

5. 11. 2025 ▪ 4 min. čtení

A legrace dál graduje. Okamurova strana, proslulá teatrálním českým národovectvím, nominovala jako jednoho z ministrů Ivana Bednárika – Slováka, který nejenže neumí pořádně česky, ale dokonce nemá ani české občanství. Přitom to byl právě Okamura, který dlouhodobě populisticky tvrdil, že při zaměstnávání musí vždy dostávat přednost Češi a na cizince má přijít řada až tehdy, kdy Čech nemůže, nebo nechce, danou práci vykonávat. Že by tedy nikdo z Čechů neměl zájem o post ministra dopravy? Ale no tak. Tomio Okamura si zjevně nevidí do úst a pro každého, kdo to chce vidět, se tak stává stále komičtější postavičkou.

Ovšem – a tím se komediální kruh kolem SPD uzavírá – voliči okamuristů to zjevně vidět nechtějí. Podle aktuálního průzkumu NMS Research pro Radiožurnál jsou s výsledky povolebního vyjednávání nejvíce spokojeni právě oni. Když sečteme podskupiny „rozhodně spokojení“ a „spíše spokojení“, součet činí u voličů SPD skoro 90 procent. Prostě Okamura si z vlastních voličů vcelku otevřeně dělá legraci, zapomíná na vlastní program, popírá svými praktickými kroky to, co roky tvrdil, k čemu je nabádal, aby věřili. A oni mu ještě zblble tleskají.

Ale možná to vlastně až taková legrace není. Vidíme, že se v současné politice prosazují demagogové, kteří zapřou nos mezi očima, jen aby se dostali k moci. A že část lidí je ochotná nechat jim volnou ruku, ať dělají co dělají. A to buď z prostoty, nebo – což je horší – proto, aby to nandali „těm druhým“.

SPD Tomia Okamury je nyní hlavně komediální strana. Ale to nemusí vydržet. Vůdcovský princip, na kterém je postavená, mívá, jak z historie víme, důsledky spíše tragické.