Dobře placení mladí - národní zájem Česka

V dobách, kdy komunistická propaganda do omrzení hlásala, že "mládí má zelenou", nebyl snad nikdo větší otloukánek než absolventi vysoké školy. Ještě v druhé polovině 80. let mladý inženýr z nepreferovaného oboru (tedy mimo hornictví, energetiku a těžký průmysl) mohl po několikaletém a vesměs náročném studiu čekat nástupní plat kolem 1800 korun měsíčně. Hrubého. Přičemž komunisti uměli i takový příjem pěkně zdanit, se zdůvodněním, že podporují rodiny, takže bezdětní (tedy převážně mladí) mají odvádět do společného měšce víc.

Koruna sice měla větší kupní sílu (i když jak v kterém oboru, třeba obyčejná audiokazeta stála přes sto korun, o dost víc, než představovala denní mzda), ale i tak to bylo málo a dělníci dostávali víc. I proto technická inteligence tak často volila co nejrychlejší emigraci. Vždyť ve zjevně zaostávajícím Československu málokterý zaměstnavatel držel krok se světovým vývojem a nevypadalo to, že se to kdy může změnit. Mladé deptala vleklá bytová krize nesrovnatelná (mimo státem preferované či ekologicky zdevastované oblasti, což se prolínalo) s tím, co známe dnes. Mladí museli počítat s kratší dovolenou (čtyři týdny si ještě nezasloužili), muže navíc čekala povinná vojna, takže zelené si nakonec užili až až, ovšem v jiném významu, než slibovala propaganda. Minimálně roční pauza kariérní růst techniků přibrzdila a podmínky pro mladé rodiny přes všechny sociální dávky jednoznačně komplikovala.

Technici s diplomem z 80. let dnes často vedou či vlastní důležité české podniky, a možná tak mají sklon posuzovat představy a požadavky nastupující generace optikou formovanou vlastní drsnou zkušeností. Pak jim "dnešní mladí" nutně musí připadat "zpovykaní". Právem?