Pět nadějí české vědy: Mladí vědci uspěli v konkurenci tří tisíc kolegů a získali prestižní evropský grant. Zkoumají svět predátorů, tajemné molekuly i vzdálené hvězdy

Proč je svět zelený

Po večerech Kateřina Sam jako malá kreslila a snila o tom, že bude dělat animované filmy. Dokonce ji vzali na FAMU. Ona se ale nakonec rozhodla zkusit studovat přírodovědu − konkrétně chování ptáků, i proto, že měla jako malá holka doma poštolky. Volba školy se nakonec ukázala být správná, i když se její zájem oproti původním představám posléze přesunul jinam. Stala se expertkou na potravní vazby mezi hmyzem, jeho predátory (ptáky, netopýry a dravým hmyzem) a rostlinami v tropických pralesích i lesích mírného pásma.

Pomocí grantu teď bude odpovídat na otázku, proč je svět zelený. "Klasickou odpovědí je, že predátoři regulují populaci býložravé fauny, a tak může zelená vegetace vzkvétat. Zatím však přesně nerozumíme tomu, jaký má tento vertikální způsob kontroly význam pro různorodost a produktivitu lesů, které pokrývají téměř třetinu zemského povrchu, a jakou roli hrají obranné mechanismy samotných rostlin. Výzkum rolí určitých druhů predátorů, kteří se živí hmyzem, byl přitom dosud sporadický. Kateřina Sam by chtěla toto bílé místo zaplnit," píše se přímo na webových stránkách Evropské výzkumné rady. Tam zařadili projekt vědkyně z českobudějovického Biologického centra AV ČR mezi devět příkladů výzkumů podpořených v rámci celé Evropy. Sam na něj dostala 1,4 milionu eur a je teprve třetí ženou, která prestižní grant na pět let do Česka přivedla.

Teď může významně rozšířit svou srovnávací studii, kterou provádí na studijních plochách v Číně, Malajsii, na Papui-Nové Guineji a v Austrálii. Výzkumníci tam v lesích pomocí jeřábů dosahujících nad koruny stromů experimentují s množstvím predátorů a pozorují, co se stane po jejich odstranění s hmyzími společenstvy a lesní vegetací.

Pět nadějí české vědy

Další 2
fotografie

"Zabýváme se několika typy predátorů: ptáky, mravenci, netopýry, nově přibudou pavouci a také parazitoidi. Snažíme se zjistit, kteří z přirozených nepřátel hmyzu jsou schopni držet věci pod kontrolou. Spousta býložravého hmyzu je považována za škůdce, kteří mohou poškodit lesní i hospodářské plochy jak v tropických lesích, tak v lesích mírného pásma. Abychom škodám mohli předcházet, potřebujeme vědět, jak fungují mechanismy držící býložravý hmyz pod kontrolou a na které predátory se zaměřit, pokud systém nějak narušíme," popsala Sam pro LN.

Její tým už například zjistil, že když se vykácí tropický deštný les, v ostrůvcích zbývající vegetace se změní důležitost predátorů − ubude například ptáků a více se začnou činit mravenci.

Díky jeřábům zkoumá Sam a její tým chování a složení predátorů jinak, než je běžně zvykem − vertikálně, od země až po vrchol korun stromů. Zásluhou grantu se teď tým může dostávat až nahoru častěji než dříve − práce z jeřábu totiž stojí až 1700 dolarů na den.

Ačkoliv svůj výzkum ukotvila v laboratořích v Českých Budějovicích, vydává se často do terénu. Na Papui-Nové Guineji v současnosti vede ornitologickou sekci National Forest Inventory, kde šest ornitologických týmů provádí biologický průzkum celkem na 1000 sčítacích bodech ležících po celé zemi. V ostrovní zemi si našla i manžela − papuánského biologa Legiho Sama, s nímž se přestěhovala kvůli zakládání vlastní laboratoře do Budějovic.

V superlativech se o Kateřině Sam vyjadřuje i Libor Grubhoffer, současný ředitel Biologického centra Akademie věd ČR. "Grant si nesmírně zasluhuje. Je to velký talent pro experimentální ekologii. Pro práci v ekosystémech musí mít člověk speciální nadání a toho se Kateřině dostalo v míře víc než vrchovaté. Její úspěch je také potvrzením, že štěstí přeje připraveným. Má za sebou již pěknou řádku projektů a na svém kontě více než sedm desítek vesměs velmi citovaných původních vědeckých sdělení v prestižních časopisech," řekl ředitel pro odborný server Vědavýzkum.cz.

Loni například její tým zaujal zapojením se do mezinárodního výzkumu, který pomocí falešných housenek z plastelíny mapoval vazby mezi hmyzími škůdci a predátory. Výsledky unikátního pokusu publikoval prestižní vědecký časopis Science.

Kočka v klobouku

Ve srovnání s jinými hvězdami ve vesmíru působí naše Slunce poněkud osaměle. Běžně totiž kolem většiny hvězd krouží aspoň jedno "dvojče". Čas od času pak taková dvojhvězda za velkého zjasnění pozorovatelného na obloze splyne do jedné hvězdy. Co se při tom odehrává, se chystá díky grantu následujících pět let zkoumat astrofyzik Ondřej Pejcha z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.