Snaha o nereálné snížení emisí je příliš drahá

Globální ekonomika se musí okamžitě transformovat, jinak dojde ke katastrofickému poškození klimatu. Tvrdí to vědci v nové zprávě OSN. Zároveň klimatolog a ekonom William Nordhaus získal Nobelovu cenu. Obě události jsou interpretovány jako součásti toho samého příběhu, odhalují však rozpory v politice v oblasti klimatu a ukazují, proč na ekonomice záleží více než kdy jindy.

Omezení teploty na pouhých 1,5 stupně Celsia nad úroveň před průmyslovou revolucí, k čemuž vyzývá Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC), je nereálné, ukazuje práce Nordhause. Zpráva IPCC podhodnocuje náklady vedoucí k nulovým emisím. Fosilní paliva jsou levná a efektivní, zatímco zelená energie zůstává z ekonomického pohledu nekonkurenceschopnou. Orientace na dražší a méně efektivní technologii zpomaluje rozvoj. Pro chudé státy to znamená, že z chudoby se vymaní méně lidí. V bohatších zemích bude zase vyššími splátkami za energii a vytápění zasažena nejzranitelnější část obyvatelstva.

IPCC tvrdí, že emise uhlíku musí rychle začít klesat. Modely ale prokazují, že abychom udrželi zvýšení teploty o maximálně 1,5 stupně, museli bychom je ani ne do čtyř let přestat využívat.

Přitom Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že ještě v roce 2040, tedy 18 let poté, co bychom měli zcela přestat používat fosilní paliva, budou plnit tři čtvrtiny našich energetických potřeb. A to i při implementování Pařížské dohody.

Agentura odhaduje, že pokud by státy splnily do roku 2030 všechny své závazky, snížily by se emise CO₂ o 60 gigatun. To je méně než jedno procento množství potřebného k maximálnímu zvýšení teploty o 1,5 stupně.