Vyrábět Bílé lvy je prestiž i fuška. Na jednom vyznamenání je i týden práce, říká vyučený rytec Kazda

Výroba jednoho Řádu bílého lva, nejvyššího státního vyznamenání, zabere jednomu člověku tak týden práce. Ze všech tří částí tohoto ocenění − klenotu, hvězdy a rozety − je nejtěžší zhotovit právě klenot, zavěšený na červenobílé stuze, jímž 28. října prezident ověnčí několik osobností. Pěticípá hvězda, na níž je stříbrný dvouocasý lev, je vyplněna průhledným rubínovým smaltem. A smaltování je podle Petra Kazdy, jenž státní vyznamenání v dílnách své firmy Triga-K vyrábí, tak trochu loterie.

"Klenot je složený ze dvou částí, takže musíte smalt nanést z obou stran a obě vypálit v peci. Pak ho musíte celý přebrousit diamantovým pilníkem a speciálními bruskami pod vodou. Jenže po zabroušení je matný, a tak ho musíte dát znovu do pece, aby se smalt leskl. Přitom musíte hlídat teplotu, aby vám v peci nezměnil barvu a nezhnědl," popisuje náročný proces Kazda, když klenot s pořadovým číslem nula drží v ruce. I pro něj, zkušeného rytce, šperkaře a zlatníka, je to práce, u které nikdy neví, jak vyjde. I když za ta léta, co vyznamenání dělá, si už podle svých slov osvojil určité finesy a know-how.

Výrobu státních vyznamenání, tedy Řádů bílého lva a Tomáše Garrigua Masaryka a medailí Za zásluhy a Za hrdinství, získala Triga-K ve veřejné soutěži v roce 1994, kdy vznikla státní ocenění pro samostatnou Českou republiku. Podle návrhu Michala Vitanovského tady vyznamenání dělají dodnes a na osmašedesátiletém Petru Kazdovi je vidět, že si této prestižní zakázky váží. "Je to třešnička na dortu," říká. Malou firmu, kde pracuje i jeho manželka a jejich tři synové, ale živí hlavně výroba medailí, odznaků či šperků. V 90. letech mívala firma obraty téměř 20 milionů korun. "Letos to bude kolem sedmi milionů," dodává Kazda. Téměř vše rodina ve svých dílnách plných raznic, sádrových modelů, titěrných nástrojů a odstřižků kovů dělá ručně. Právě státní ocenění jsou nejsložitější.