Většina libanonské kinematografie se od roku 1975, kdy vypukla dlouhá občanská válka, točí právě kolem ní. Je tak až pozoruhodné, nakolik ztišená a mírná je přehlídka ryze současného libanonského filmu, kterou Ji.hlava uvede pod názvem Mezi popelem a růžemi. Už ten samotný sugeruje napětí mezi destrukcí a krásou.

Zatímco filmové obrazy ze sousední, válkou stále pohlcené a zdrcené Sýrie obvykle zasáhnou publikum svou reportážní syrovostí či sílou amatérských záběrů, jedenáct libanonských snímků, které bude mít možnost jihlavské publikum vidět, většinou vyniká pozorností k drobným, promyšleným obrazům všedního dne. O okolním světě i zemi poznamenané válkou, která skončila v roce 1991, meditují převážně v žánru filmového eseje.

Tamní tvůrci stále zpracovávají dozvuky konfliktu, během něhož zmizely beze stop tisíce lidí a do něhož se většina z nich narodila. Přitom však zúročují filmové vzdělání, kterého se jim často dostalo v Evropě či ve Spojených státech.

Libanonská kinematografie však dovede i bouřit. Třeba když v dokumentu Riot: 3 hnutí dav rozzlobených demonstrantů v ulicích dává najevo nelibost s vlekoucí se krizí s odpadky, které začaly v létě 2015 ve velkém znečišťovat zdejší města a přírodu. "Lidé chtějí pád režimu," skanduje se v potemnělých a lidmi zaplněných ulicích, vzduchem vlají libanonské vlajky. Brzy se objeví vodní děla a konflikt narůstá na intenzitě.

Zbývá vám ještě 60 % článku
Předplatné za 40 Kč na 4 týdny
  • První měsíc za 40 Kč, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se