7 + 1 důvod, proč máme zůstat v Afghánistánu

Po 16 letech přítomnosti v Afghánistánu si někteří občané stále kladou otázku, k čemu je dobré tam být. Zvláště pak v situaci, kdy tam umírají čeští vojáci a stále silněji zaznívají hlasy, že bychom měli z této země odejít. Ne vždy je jejich vinou, že to nevědí, a jsme povinni jim to vysvětlit. Takže proč zůstat v Afghánistánu:

Protože islamistický radikalismus je jednou z hlavních bezpečnostních hrozeb. Tálibán je hnutí tvrdého kalibru a už v minulosti prokázal, kam vede jeho vláda. Totéž platí o dalších v Afghánistánu aktivních uskupeních, například o samozvaném Islámském státu.
Věřím, že každý soudný člověk chápe, proč se proti nim má a musí bojovat.

Protože naše bezpečnost už dávno nekončí v šumavských hvozdech nebo na Dunaji. V globalizovaném světě musíme mít spojence. Spojenectví však nestojí pouze na formálním písemném slibu, ale spíše na důvěře, že slovo dané v klidných časech platí i v časech horších. Platí jeden za všechny, všichni za jednoho. Na budoucí pomoc spojenců mohou spoléhat jen spolehliví spojenci. Tedy ti, kteří se nespakují při první nebezpečné situaci, ale zůstávají, i když to bolí. Víme, jaké to je, být zrazeni a už kvůli sobě nesmíme být nikdy těmi, kteří zradí.

Protože alternativou setrvání v Afghánistánu je odejít z Afghánistánu. Odejít znamená opustit afghánské spojence i spojence v NATO. Vyklizený prostor by nezůstal prázdný a byl by zaplněn islamisty.

Protože jsme byli o pomoc požádáni nejen našimi spojenci v NATO, ale i samotnými Afghánci. Tím, že jsme řekli, že pomůžeme, jsme se stali i jejich spojenci. Jen totální neználek nebo spíše záměrný dezinformátor může v souvislosti s Čechy v Afghánistánu tvrdit něco o okupantech. Kdyby 34 milionů Afghánců nechtělo, aby v jejich zemi bylo 16 tisíc aliančních vojáků, skutečně by tam být nemohli. Fakticky ani právně.