Čisté víno Martina Nováka: Buďme hrdí na naše Rakousko-Uhersko

Na konci října opustily potápějící se habsburskou kocábku všechny národy říše a každý z nich si narychlo ustavil svůj vlastní národní stát. Zůstala jen rakousko-uherská armáda, zoufale se bránící na italské půdě. Posledním zbytkem habsburské monarchie se stal císař a kabinet, jenž byl pohrobkem státu. Slavná monarchie se scvrkla na jednu místnost, v níž se postarší úředníci a univerzitní profesoři navzájem měřili sklíčenými pohledy. Členové vlády už neměli nic na práci, jen vést jednání, kterými by zajistili alespoň osobní bezpečnost pro císaře.

Tak popisuje poslední chvíle rozpadajícího se císařství britský historik A. J. P. Taylor, autor knihy The Habsburg Monarchy z roku 1948. Je to dějinná kuriozita, ale Rakousko-Uhersko po vzniku československého státu 28. října ještě několik dní formálně existovalo. Třetího listopadu vydal generální štáb rakousko-uherské armády příkaz k zastavení palby, osm dní poté vznikla oficiálně Rakouská republika. Císař Karel opustil Vídeň.

Meziválečné Československo samozřejmě zánik monarchie oslavovalo jako vítězství. Jako pozitivní krok ho vnímáme i teď. Což je samozřejmě v pořádku. Soustátí pod vedením Habsburků po prohrané válce nešlo reformovat. Říše by dál nefungovala a tvrzení, že zachováním Rakouska-Uherska bychom se vyhnuli nacismu i komunismu, jsou naivní. Naopak je možné, že by mnohonárodnostní stát umíral v mnohem větších křečích, než tomu v roce 1918 bylo. Je to podobné jako s rozpadem Československa v roce 1992. S tehdy rozdílným směřováním obou republik to prostě dál ve federaci nešlo, i když si to mnoho lidí na obou stranách řeky Moravy přálo.

Při výročí československého státu si ale Rakousko-Uhersko zaslouží náš hold. A naši předkové obdiv za to, jaký skvělý stát pomáhali vybudovat. Přes všechny spory a problémy představoval od druhé poloviny devatenáctého století i jejich přičiněním toleranci, ekonomický vzestup, vzdělanost a svobodu.

Začněme dvěma negativy. Politicky se Češi nedomohli rovnoprávného postavení s rakouskými Němci a Maďary. A především: temnou skvrnou byl útisk Slováků v Uhrách. To je smutný fakt, který nelze popřít.

Na druhé straně však musíme ocenit, že úspěšné Československo by nebylo možné bez úspěšného Rakouska-Uherska. V historii vznikla řada států na úplných troskách a začínaly od nuly, hospodářsky vyčerpané. Čechoslováci takový problém ani přes první světovou válku neměli. Díky úspěchům předchozích desetiletí, které podoba monarchie umožnila.

Čechy a Dolní Rakousy byly nejrozvinutější částí Rakouska-Uherska. Za západem Evropy i tak zaostávaly, ale v našem případě byl ten rozdíl rozhodně menší než dnes. V Čechách a na Moravě se budovala hustá železniční síť, bankovní a úvěrový systém, průmysl a moderní infrastruktura. V obou regionech bylo na konci 19. století nejméně analfabetů z celé říše. "Podle úředních statistik se české země v roce 1905 například jen na dolování nerostných surovin v rámci monarchie podílely 79 procenty a na hutní výrobě 56 procenty," píše historik Jiří Pernes.