Svět potřebuje silnější Evropskou unii. Bez ní by obchodní války vedly ke skutečným

Strašlivé krveprolití, které zpustošilo Evropu v průběhu konfliktů, jež se odehrály pětasedmdesát let před vypuknutím druhé světové války, se rychle stává součástí dějin z časů dávno minulých. Relativní mír, který vládne od roku 1945, není náhodný − je produktem institucí a spojenectví, jež vznikly s obrovským úsilím po obou posledních velkých válkách. Tyto instituce a zejména oficiální přátelské svazky mezi Spojenými státy a Evropou zůstávají dnes stejně nepostradatelnými pro bezpečnost a stabilitu ve světě jako před šedesáti lety, kdy budoucí EU začala dostávat konkrétní obrysy.

Po druhé světové válce pomohly západní demokracie v čele se Spojenými státy Německu, Itálii a Japonsku k hospodářské obnově i tomu, aby se staly stabilními demokraciemi.

Vytvořily mezinárodní instituce, jejichž cílem byly mír, stabilita a prosperita ve světě: Spojené národy, NATO, Světovou banku, Mezinárodní měnový fond a zejména Evropskou unii. Snažily se zabránit opakování minulosti tím, že podporovaly rozvoj mezinárodního obchodu a kolektivní bezpečnost. Ve velké míře se jim to podařilo.

Kritici Evropské unie poukazují na její nedostatky, některé z nich jsou zásadní a je nezbytné je řešit. Jsou však bohatě vyváženy rozvojem osobních svobod, stability, obchodu a prosperity, jež mohou Evropané využívat.

Je v zájmu členských států Evropské unie vyrovnat se s neúspěchy EU a napravit je, ne otočit se k nim zády. Musí nalézt způsob, jak dostat pod kontrolu některé excesy a zaplnit teprve nyní patrný nesoulad, daný skutečností, že měnová unie vznikla bez nezbytného politického krytí. Nebude to snadné. Jistě to ale nepřesahuje možnost kontinentu tak bohatého na dějinné události, talentované lidi, materiál a morální zdroje.