Domy bychom měli stavět tak, aby se jejich funkce mohla měnit

Na první pohled ošklivé kačátko, které se ale při bližším pohledu promění v překrásnou labuť. Tak hodnotí Roger Riewe, uznávaný německý architekt a předseda poroty České ceny za architekturu, vítěze letošního ročníku soutěže. Administrativní budova společnosti Beton Stránčice je v duchu podnikání firmy odlitá z betonu. Stojí vedle čtyřicetimetrového zemědělského sila a laik by v ní jen těžko hledal architektonický skvost. "Jak ale víme, krása a ošklivost k sobě mají velmi blízko. A tato stavba od architekta Davida Levačky Krause z pražské kanceláře Architektura má rozhodně řadu skrytých krás," říká Riewe.

Čím vás vítězná stavba zaujala?

Měli jsme osm finalistů, všechny na špičkové úrovni, ale tato budova mezi nimi vyčnívala. Když jsem ji poprvé viděl, říkal jsem si, že je to jen malá ošklivá stavba, která působí syrově a nedokončeně. A napadlo mě, že ji buď vytvořil skutečně špatný architekt, nebo naopak skvělý, který nám chce něco ukázat. Jsem rád, že jsme s porotou uvěřili té druhé variantě a nerozhodli se takovou stavbu radši ani nenavštívit.

Co vás přesvědčilo?

Jde o skutečně unikátní objekt. Je odlitý ze superlehkého betonu, který nepotřebuje žádnou tepelnou izolaci. V Evropě najdete jen kolem 10 podobných budov. A na vývoji takového materiálu pracuje hned několik velkých univerzit, třeba v Berlíně a Curychu. Už to samo o sobě je výjimečné. Navíc zatímco jiné domy mají stovky detailů, tento jich má jen asi pět. Stěny jsou silné zhruba metr bez dalších úprav. Hlavním ozdobným prvkem jsou okna, která jsou zajímavě rytmicky uspořádaná. Jsou i na parkovišti na střeše, což byste u banální budovy nenašli. Nejdřív si říkáte, jakou funkci asi mají. A pak vám dojde, že díky nim může do kanceláří proudit více světla. Zároveň byste u podobné budovy čekali sloupy jako nosné prvky, ale žádné tam nejsou, takže přemýšlíte, jak to udělali. A tak bych mohl pokračovat.

Domy bychom měli stavět tak, aby se jejich funkce mohla měnit

Další 2
fotografie

Jak hodnotíte kvalitu přihlášených projektů?

Architekti v každé zemi se vždy ptají, jak jsou na tom oproti zbytku Evropy. A já jsem přesvědčený, že Česko se může bez problémů srovnávat s dalšími evropskými zeměmi. Když vezmu soutěžní projekty, jež jsem navštívil osobně, tak mě mile překvapila vysoká kvalita nejen návrhů, ale i realizace jednotlivých objektů. Mezi finalisty se objevily různé stavby, od rodinného domu a kanceláří přes sportovní halu a turistickou útulnu až po pivovar a stanici lanovky. Za důležité také pokládám, že mezi nimi byl i jeden projekt na rekultivaci veřejného prostoru, a to obnova nábřeží řeky Loučné v Litomyšli. To je část města, kterou lidé dříve vůbec nevyužívali, a najednou se tam dostal život. Využití veřejného prostoru je téma, které podle mě v Česku nikdo zatím moc neřeší, přitom je potřeba se mu věnovat.

Navrhujete v Německu, Rakousku či Polsku. Liší se nějak česká architektura od těchto zemí?

Na české architektuře je podle mě znát velký mezinárodní vliv. U většiny soutěžních projektů byste jen těžko odhadli, jestli je to stavba v Česku, Polsku nebo Německu. Loňská porota to považovala spíše za minus. Ale já mám rád překračování hranic, a tak to pokládám za pozitivní znak. Všichni jsme Evropané a nemyslím si, že je nezbytně nutné, aby architektura v každé zemi měla regionální prvky. Největší rozdíl, s nímž se při vytváření projektů v různých zemích setkávám, je odlišná mentalita.