Síla 10 miliard jaderných pum: Kosmická bouře před 160 lety rozzářila oblohu a zkratovala telegraf. Dnes by podobný jev připravil lidi o proud a mohl ochromit planetu

Kosmické počasí se může na povrchu Země někdy projevit velmi nečekaným způsobem. Nedávno se z archivů U. S. Navy vynořila zpráva o podivné události, k níž došlo v srpnu 1972 v době války ve Vietnamu. Posádka jednoho z vojenských letadel patrolujících u pobřeží této asijské země zaznamenala několik desítek záhadných explozí. Vyvrhly bahno z mořského dna do výšky až 30 metrů. Hnědá kola na hladině naznačovala, že už předtím tu došlo k mnoha dalším výbuchům.

Příčinu jevu se dlouho nedařilo objasnit, dokud experti z organizace NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration) neporovnali datum svědectví pilotů se záznamy o sluneční aktivitě.

Našli shodu, a tím i příčinu: v okolí vietnamského pobřeží bylo rozmístěno velké množství vojenských magnetických min a jejich roznětky aktivovaly velké změny geomagnetického pole vyvolané Sluncem. Ne náhodou ze stejného data pocházejí také svědectví o neobvykle silných polárních zářích.

Jako 10 miliard jaderných pum

Kosmické počasí se tedy týká povrchu Země stejně jako počasí "obyčejné", jen jinak. Na rozdíl od něj se ale kromě nejnižších vrstev atmosféry naší planety (troposféry a stratosféry) odehrává i nad nimi − od ionosféry až po exosféru, sahající do poloviční vzdálenosti k Měsíci. A nejen to: týká se celé sluneční soustavy, protože jeho hlavním motorem je Slunce. Změny sluneční aktivity se projevují četností výskytu slunečních skvrn, protuberancemi (oblak chladného plazmatu, mající často podobu smyček), slunečním větrem, výtrysky koronární hmoty při erupcích a dalšími jevy.

Odhaduje se, že Slunce každou vteřinu vyvrhne přibližně milion tun plazmatu, ale v obdobích zvýšené aktivity je to ještě mnohem víc. V oblastech kolem Země dochází k nejrůznějším interakcím mezi částicemi přilétajícími ze Slunce a atomy nebo ionty zemské atmosféry anebo s magnetickým polem Země. Důsledkem jsou neškodné polární záře, ale také geomagnetické bouře, jež mohou způsobit velké škody. Tam, kam už vliv Země nesahá, se projevuje samotná hmota vyvržená z naší hvězdy.

Pokud by se mraku elektricky nabitých částic vyvržených sluneční erupcí připletla do cesty kosmická loď, pro posádku by to mohlo v krajním případě znamenat i smrt.

Co dokáže sluneční počasí napáchat na povrchu Země, nejlépe předvedla událost, která vstoupila do dějin pod názvem Carrington Event 1859 nebo Carrington Super Flare. Jako první ji popsal britský astronom Richard Car­rington.

V polovině 19. století už měli astronomové k dispozici dobré dalekohledy, a tak mohli poprvé v historii spatřit na Slunci gigantickou explozi, která směrem k Zemi vyvrhla obrovský oblak elektricky nabité plazmy. Ten se v září roku 1859 střetl s magnetosférou a polární záře se rozzářily od pólů až k tropům. Ptáci zpívali celou noc, protože se zdálo, že slunce ani nezapadlo. Elektrorozvodné sítě ještě neexistovaly, a tak to odnesl pouze telegraf. Mezi dráty docházelo ke zkratům a telegrafisté dostávali elektrické rány.

Moderní studie tvrdí, že síla tehdejší geomagnetické bouře se rovnala explozi deseti miliard jaderných pum. Kdyby se taková událost odehrála dnes, pohybovaly by se škody mezi 0,6 až 2,6 bilionu dolarů. Jen v USA by podle odhadů bez proudu zůstalo na 130 milionů lidí. Jev by postihl distribuci pitné vody, topení, odpadní systémy, telekomunikace i dopravu.

"Dopady by mohly vést k potenciální ztrátě vládní kontroly nad situací," uvádí studie americké Národní akademie z roku 2009.

Malou generálkou na úder, který dříve nebo později přijde, byla sluneční bouře z roku 1989, která sice byla mnohem slabší než Carrington Event, zasáhla však civilizaci s podstatně složitější energetickou a komunikační infrastrukturou. Způsobila tehdy výpadek rozvodné sítě v kanadské provincii Quebec, po němž následoval dominový efekt a blackout trvající osm hodin. Život se zastavil, tisíce lidí uvázly ve výtazích a v dopravních zácpách. Celkové škody za těch několik málo hodin dosáhly více než 10 milionů dolarů.

"Máme velké štěstí, že nás zatím žádný tak velký úder nezasáhl," říká Juha-Pekka Luntama, šéf týmu Evropské kosmické agentury (ESA) zaměřeného na výzkum kosmického počasí. "Ale dříve nebo později k tomu dojde − je jen otázkou kdy."