Evropa začíná ve vědeckém soupeření s Čínou ztrácet. Prohrát může i v jaderné fúzi, říká ředitel Bordry z CERN

Evropská věda na tom není špatně, problém je ale to, že Evropané neumějí objevů využít a přetavit je v komerční úspěch, domnívá se jeden z předních evropských vědců Frédérick Bordry, který je zodpovědný za stav a rozvoj urychlovačů částic v Evropské organizaci pro jaderný výzkum. V rozhovoru pro HN, který poskytl na sympoziu Next 100 think-tanku GARI v Praze, hovoří o tom, jaká jsou největší nebezpečí, s nimiž se evropská věda v příštích letech bude muset vypořádat, pokud chce zůstat globálně konkurenceschopná.

HN: Mám dcery téměř teenagerky. Jak pro ně fyziku a vědu obecně udělat atraktivní, navíc v době, kdy vědění je blízko, na dotek displeje telefonu?

Ano, je pravda, že technologie používáme čím dál víc. To, co je za vědou, její pozadí, je však velmi obohacující. Já sám jsem se k tomu dostal tak, že jsem jako dítě v Paříži navštívil muzeum vědy. A tam jsem chtěl pochopit, jak některé z věcí fungují. Pro mladé lidi by to dnes mohlo být podobné: dotknout se něčeho, nějakého hardwaru, a pak se pokusit najít vysvětlení, proč to tak funguje. Je to podobné, jako když se podíváte na oblohu: vidíte hvězdy, slunce a všechno ostatní a pokoušíte se pochopit, jak to funguje, odkud to přichází. Co Evropě chybí, je v televizi nějaký určitý počet hodin pořadů o vědě, které by vysvětlovaly základy a pokoušely se mladé lidi k vědě přitáhnout. Aby si dokázali představit cestu, která vedla třeba k vyslání mise Apollo na Měsíc. Aby měli sny o úspěchu tohoto druhu.

HN: Takže mladé lidi věda neláká tak, jak by měla?

Přitahuje je jen její část, technologie, respektive přesněji digitální technologie. V CERN mě ohromuje jedna věc: když potřebujeme sehnat fyzika nebo počítačového vědce, nemáme s tím problém. Ale když potřebujeme elektroinženýra, nejsme schopni ho sehnat, i když podmínky práce u nás jsou dobré. Myslím, že Evropa je v bodě, kdy jí začínají chybět lidé pracující na hardwaru, na zařízeních základní technologie pro vědu.

HN: Ztrácíme tedy v porovnání s USA či Čínou nějaké schopnosti?

Určitě. Kdybychom dneska chtěli udělat něco jako chytrý telefon, možná jsme schopni v Evropě vytvořit software, ale veškerý hardware přijde z Číny, Indie, Jižní Koreje nebo jiné podobné země. V Evropě ztrácíme schopnost dělat technická zařízení. Jenže nové objevy v této oblasti, nové patenty, to je budoucnost výroby.

HN: Jak vaše velmi zvláštní zařízení, Velký hadronový urychlovač LHC, splňuje vaše očekávání v posledních letech? Už dlouho jsme neslyšeli o nějakém zásadním objevu.

LHC je 27 kilometrů dlouhý urychlovač. Je pravda, že dva roky po jeho uvedení do provozu v roce 2010 jsme objevili částice Higgsovy bosony, tedy něco jako DNA pro fyziku. Fyzika je vášeň. S objevem Higgsových bosonů teď víme, že rozumíme asi čtyřem procentům vesmírné masy. Snažíme se najít nové částice a porozumět té zbývající části. A to vyžaduje ono zaujetí, vášeň. V tom je krása i obtížnost výzkumu, protože my nevíme, co máme objevit, a musíme zkoumat mnoho věcí. LHC funguje výborně, nad naše očekávání. Máme hodně dat a deset tisíc vědců pracuje na jejich analýze. Máme už hodně studií, hodně malých objevů. Velký objev, který by se týkal třeba temné hmoty, jež tvoří velkou část vesmíru, zatím ještě není a my neumíme říct, kdy bude.

HN: CERN bývá často terčem falešných zpráv, což je něco, co v naší části Evropy dobře známe. Komplikuje to vaši práci, odvádí pozornost od vědy? Je to pro vás problém?

Není. Je pravda, že fake news máme hodně, ale také máme hodně bezpečnostních opatření. Když se zabýváte vědou a děláte experimenty, chcete, abyste dosahoval výsledků. Tohle je ale spíš otázka konkurence s jinými kontinenty − každý chce překonávat toho druhého, takže nad tím nepřemýšlíme v termínech fake news. Když jsme dělali experiment s vysláním neutrina do italské laboratoře v roce 2012, což byla velká věc, jako první se o tom objevila informace na jednom blogu a spekulovala o vyvrácení Einsteinovy teorie. Když pracujete s tisíci lidmi, prostě nezabráníte tomu, aby to lidé dali na Facebook, na Twitter a tak. V průběhu experimentu nemáme čas takové věci kontrolovat. Když se něco objeví, nejprve to ověřujeme a až po ověření publikujeme. A když se objeví něco jako o těch nových částicích před pár lety a pak se ukáže, že to je jen šum, musíme věci ověřovat a uvádět na pravou míru. To je těžké vysvětlovat politikům a novinářům.