Výrok o pseudokoncentráku je zlo. Rozner by měl přijít o imunitu

Poslanci váhají, zda vydat k trestnímu stíhání Miloslava Roznera z SPD, autora výroků o "neexistujícím pseudokoncentráku" v Letech. Jejich lavírování lze docela rozumět. Stíhání zákonodárců za verbální trestné činy je vždy na pováženou. A pokud navíc člověk vidí v pozici přestupníka zrovna "zabrušovače" Mílu Roznera, dal by mu spíš korunu, než by ho hnal před soud. Přesto zkusme objasnit, proč by sněmovna měla dotyčného imunity zbavit a dát průchod spravedlnosti.

V právní rovině není moc co řešit. Paragraf 405 trestního zákoníku říká: "Kdo veřejně popírá, zpochybňuje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické či jiné genocidium, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta." Roznerův výrok přitom zněl: "Bezesporu bych nikdy nevyhodil z okna půl miliardy za likvidaci fungující firmy kvůli neexistujícímu pseudokoncentráku." To je mimo vši pochybnost popírání faktu, že lágr v Letech u Písku fungoval jako článek v soukolí romského holokaustu. Pokud by se takového výroku dopustil někdo, kdo nepožívá poslanecké imunity, byl by stíhán zcela automaticky.

Máme-li tedy měřit všem stejným metrem, není důvod, aby měl zrovna Rozner nárok na generální pardon.

Je tu samozřejmě relevantní protiargument, který zastává například Marek Benda z ODS, tedy že v případě poslanců je potřeba při posuzování verbálních trestných činů postupovat vždy velmi opatrně. V principu jde o obavu, aby se neotevíral prostor k nátlaku na zákonodárce, či dokonce k soft politickým procesům. Toto nebezpečí samozřejmě obecně pominout nelze.

Jenže na druhou stranu v kauze Rozner je taková obava opravdu přehnaná. Výrok okamuristického poslance o "pseudokoncentráku" je tak přímočarý, že prostor pro úvahy o možném zneužití trestního stíhání z politických důvodů prakticky neexistuje.