Svěřenské fondy jsou v českém právním řádu cizorodý prvek, spory ohledně nich teprve přijdou, říkají bývalý ministr Pelikán a jeho tehdejší poradce Čech

Podle expertů na obchodní právo Petra Čecha a Roberta Pelikána obsahuje pět let platný nový občanský zákoník řadu chyb, které je třeba opravit. Nedlouho poté, co kodex začal po více než 15 letech příprav konečně platit, se oba dostali na ministerstvo spravedlnosti. Pelikán nejprve jako náměstek ministryně Heleny Válkové a později i jako ministr. Čech jako jeho poradce. Prosadit zásadní změny v zákoníku se jim přesto nepodařilo. Dnes si vyčítají, že nebyli dost razantní.

HN: Byla doba, kdy jste ze svých pozic mohli s problémy nového civilního práva něco udělat. Měli jste v této oblasti velké plány. Proč z nich sešlo?

Pelikán: Celé to považuji za něco, co se mi nepovedlo. Tehdy byl odpor proti novelizaci příliš silný, až zuřivý. V danou chvíli jsem neměl sílu ho překonat.

Čech: Přiznávám, zalekli jsme se mašinerie, která se proti tomu rozběhla. Ani jsme nechtěli, aby to působilo tak, že se partyzáni dostali do funkce a budou ji zneužívat, aby prosadili své názory. Chyběla nám razance. Neměli jsme se leknout a měli jsme víc přesvědčovat, protože my sami jsme o potřebě změn byli opravdu celou dobu přesvědčeni. A jsme dodnes.

HN: Společně jste připravili alespoň novelu zákona o obchodních korporacích, která by měla například zpřehlednit vnitřní správu některých akciových společností anebo lépe ochránit menšinové společníky. Bude schválena?

Pelikán: S ní jsem v podstatě nenarazil a není žádný důvod, proč by se to mělo zarazit ve sněmovně. Je tam několik věcí, které určitě vyvolají politickou debatu, ale u devadesáti procent textu není důvod, aby je pan ministr neprotlačil. Bude-li vůle.

HN: A co již platná technická novela občanského zákoníku? Ta měla odstranit nejednoznačná místa v zákoně, která připouštěla více možných výkladů. Pomohla?

Čech: Moc ne. Měla to být urgentní novela a přišla dost pozdě. Účinnosti nabyla až v únoru 2017. Některé z hlavních bodů, které jsme tam vybrali, byly mezitím vyřešeny. Třeba otázka formy plné moci či podílu ve společném jmění manželů. To, co novela přinesla, nic nezměnilo, jen potvrdilo. Ale i to je dobře.

HN: Některé problémy jako třeba zbytečně přísný požadavek notářského zápisu v případech, kdy by stačil pouze ověřený podpis, v mezidobí vyřešil Nejvyšší soud. Je to správně?

Pelikán: Tak úplně ne. Zajisté mají soudy s konečnou platností v jednu chvíli rozhodnout složité právní otázky. Tedy ty, kde je potřeba poměřovat hodnoty. Ale rozhodně není normální napsat nejasný předpis a spoléhat na soudy, že ho vyjasní. Takto legislativa a právo fungovat nemají. Zapomíná se navíc, že máme doktrínu.

HN: Jaké odpovědi zatím soudy daly?

Čech: Předně je nedaly zatím ve všech oblastech. Jsou takové, které se daly vyřešit rychle. Typicky věcná práva, vlastnické právo, rozdělení spoluvlastnictví nebo institut nezbytné cesty. Podobné je to v obchodních korporacích. Nejvyšší soud se tu snaží maximálně vycházet vstříc a dávat své výklady i tam, kde by možná nemusel.

HN: Co to znamená?