VŠE o... potenciálu místních vědeckých časopisů

Cílem výzkumu je získávat nové znalosti. V případě základního výzkumu jde o rozvíjení současného stavu poznání, aplikovaný výzkum má přispět k pozitivní změně ve společnosti. Jedním z mechanismů, jak šířit tyto nově získané znalosti, je jejich uveřejnění v tzv. recenzovaných odborných periodicích (vědeckých časopisech).

V České republice je aktuálně vydáváno napříč různými vědními obory 541 tzv. recenzovaných neimpaktovaných periodik (u nichž se nevyhodnocuje počet a citovanost článků) a několik desítek impaktovaných − viz Seznam recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v ČR platný pro rok 2015. Tento seznam má na starosti Rada pro výzkum, vývoj a inovace.

Podle vládní rady (2018) je součástí každého vědeckého časopisu odborná redakce, která má za cíl posoudit odbornou kvalitu stati prostřednictvím tzv. recenzního řízení. V rámci recenzního řízení probíhá nezávislé posouzení stati nejčastěji dvěma a více odborníky, kteří doporučí nabízený článek zamítnout, publikovat nebo přepracovat. Po zapracování připomínek a kladném stanovisku redakční rady může být teprve článek uveřejněn v odborném periodiku.

Jsou-li články publikované v rámci daného časopisu velmi čtené a získávají citační ohlas ve vědecké komunitě, tak prestiž časopisu stoupá. To se projevuje také indexováním abstraktů (stručných výtahů) článků v uznávaných vědeckých databázích jako Scopus a Web of Science.

Publikace v nich přináší výzkumným organizacím významné finanční prostředky. Počet českých časopisů indexovaných v těchto databázích lze ale vyjádřit pouze v řádu desítek. A právě na ty se zaměřily nedávné studie publikované pod hlavičkou Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR.

Dvě nedávné studie − od Daniela Münicha a Samuela Škody (2016) a Víta Macháčka a Martina Srholce (2017) − ukazují, že české vědecké časopisy jsou v porovnání se světovými protějšky citovány méně často (podprůměrně) a nedochází k jejich velkému vlivu na světovou komunitu.

Zmíněné studie rovněž poukazují na opakované publikování článků autorů ze stejné instituce, která časopis vydává. Také vysvětlují, že pokud v časopise nadměrně publikují autoři ze stále stejných institucí, je podlomena věrohodnost recenzního procesu a snižuje se otevřenost časopisu široké vědecké diskusi. Kritické zhodnocení současného stavu (jmenovány jsou i další problémy) není dobrou vizitkou redakčních rad českých časopisů, i když to samozřejmě nelze vztáhnout na všechny vydávané magazíny.

Cílem tohoto článku je upozornit na potenciál českých (místních) časopisů. Je pravda, že některé naše problémy nemohou být zajímavé pro světovou komunitu nebo jejich míra objevnosti je nižší v porovnání se světovým standardem. Nicméně je třeba si uvědomit, že právě místní vědecké časopisy mohou sloužit v regionu jako vhodná platforma pro výměnu zkušeností a diskusi regionálních problémů, je-li kvalita recenzního řízení zachována. Do takových časopisů pak tedy nemusí přispívat jen akademici, ale i představitelé vládních institucí a odborníci z praxe. Může zde probíhat erudovaná diskuse na patřičné úrovni, která umožní sdílení zkušeností, problémů a zejména jejich možných řešení.

To klade vysoké nároky na vedení místních časopisů. Z pohledu časopisů je potřeba zajistit širší otevřenost periodik pro autory z dalších institucí, mimo jiné i z vládních a nevládních organizací. Editoři a recenzenti, kteří mají rozhodovací pravomoc při akceptaci článku k publikaci, musí být otevřeni novým myšlenkám i názorům a zejména pak konstruktivní erudované diskusi. Složení editorů a recenzentů by mělo být různorodé napříč různými organizacemi.

Vedení časopisů by pak mělo maximalizovat šíření získaných poznatků čtenářům. Mělo by se také snažit o snížení rigidity a časových prodlev v rámci recenzního řízení, tak aby publikované poznatky byly aktuální a přínosné pro širší odbornou veřejnost.