Peníze Leoše Rouska: Jak se kalila čínská ocel Baosteel a čínské mobily Huawei a ZTE

Letos uplyne 30 let od brutálního potlačení demonstrací na pekingském náměstí Nebeského klidu. Bývají popisovány jako snaha o demokratizaci Číny zdola. Obyčejné Číňany ale k protestům, během kterých podle britských diplomatů zemřelo až 10 tisíc lidí, přiměla také touha po ekonomicky prosperující Číně.

V centru Pekingu se v polovině dubna 1989 konal pietní akt za zemřelého politika Chu Jao-panga. Ten se do svého odvolání z vedení Číny v roce 1987 snažil prosadit liberální hospodářské reformy. Díky nim a rehabilitaci řady obětí kulturní revoluce se tento komunista stal pro mnoho Číňanů symbolem, jakými jsou pro Čechy a Slováky komunistický předák Alexander Dubček a reformní ekonom Ota Šik. Uctění Chuovy památky přilákalo zhruba sto tisíc lidí včetně studentů. Akce se ale změnila v měsíc a půl trvající demonstrace, jež krvavě rozprášila armáda na začátku června.

Komunistická vláda pomocí cenzury médií, internetu a perzekuce disidentů sice stále dusí jakékoli pokusy o zpochybnění vlády jedné strany, ale jedno poučení si z událostí před 30 lety přece jen vzala. Zasadila se o proměnu země v průmyslovou velmoc za každou cenu. Výsledkem je, že mnoho z více než miliardy obyvatel Číny dnes zažívá míru blahobytu, o které demonstranti v roce 1989 jen snili. Potvrzuje to, že žádná významná globálně působící firma nemůže tamní trh ignorovat. Dalším důkazem je společná síla čínských spotřebitelů. Když začnou méně utrácet a více šetřit, jak se děje v posledních měsících, vzrostou obavy o výkonnost celosvětové ekonomiky.

Ruku v ruce s růstem blahobytu stoupá důležitost Číny pro společnosti, jako jsou německá automobilka Volkswagen s její českou dceřinou společností Škoda Auto, americký výrobce mobilních telefonů Apple či česká splátková společnost Home Credit. Stejně jako je pro tyto a tisícovky dalších firem z celého světa zásadní čínský zákazník, je pro dnešní čínské podniky důležité získat klienty v cizině. Proměna Číny z vývozce levného spotřebního zboží ve světového hráče již v několika odvětvích je nejpatrnější ve výrobě oceli a telekomunikačních zařízení.

Aby se v těchto i dalších oborech na světových trzích dokázala prosadit, neváhá Čína nasadit všechny prostředky, které má k dispozici, nebo které si, nenarazí-li na odpor konkurence, využít dovolí.

Když se kalila čínská ocel

Do poloviny 70. let byl objem výroby oceli v Číně zanedbatelný. Obrat přišel v srpnu 1978, kdy zástupci čínské a japonské vlády podepsali smlouvu o míru a přátelství. Na historickou návštěvu Japonska vyrazil tehdejší čínský vicepremiér Teng Siao-pching, pozdější spolupracovník Chu Jao-panga. Během japonské cesty Teng navštívil tehdy technologicky velmi moderní japonské ocelárny Nippon Steel Corp. Čínský vicepremiér měl v úmyslu využít závod Nipponu jako vzor pro vznikající čínskou ocelárnu Baosteel.

Před 40 lety činil objem čínské oceli zhruba čtyři procenta na celkové světové produkci. Díky Baosteelu a tisícovkám dalších oceláren, které v zemi od té doby vznikly, dosahuje podle Světové ocelářské asociace současný podíl Číny na globální výrobě surové oceli takřka 50 procent a hotových ocelářských výrobcích zhruba 45 procent. Baosteel se stal odrazovým můstkem k tomu, aby se Čína stala největším vývozcem oceli a ocelářských výrobků, včetně materiálů pro výrobu nerezových jídelních příborů, na světě.