Robotizace vymýtí specializaci. Pro budoucnost je třeba mít kritické, logické a tvůrčí myšlení, říká profesor kybernetiky z ČVUT

Svět se neustále mění a je čím dál složitější. O své budoucnosti tak podle profesora kybernetiky z Českého vysokého učení technického v Praze Michaela Šebka víme daleko méně než kdy dříve. "Budoucnost už není, co bývala," směje se 64letý vedoucí katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické. Těmto změnám by se podle něj mělo přizpůsobit i vzdělávání, které musí být "future-proof", tedy odolné vůči budoucnosti.

"Místo specialistů budeme muset vychovávat generalisty. Už nyní se ukazuje, že roboti a umělá inteligence nás porazí právě ve specializaci. Naše výhoda budou jiné schopnosti, třeba kritické, tvůrčí a logické myšlení," říká Šebek.

I proto se snaží v rámci studijního programu kybernetika a robotika přistupovat k výuce jinak, než je běžné. "Ostatní školy učí studenty nejmodernější technologie. My je učíme technologie, které ještě neexistují. Tím chci říct, že je připravujeme na to, aby je sami uměli vymyslet," popisuje pedagog.

Své studenty nenutí, aby se biflovali vzorečky nazpaměť. Během zkoušky si je klidně mohou vyhledat v učebnicích. Hlavní je, aby chápali základní principy fyziky. "Trénujeme spíš jejich myšlení a tvořivost. Spoustu práce dělají doma nebo v laboratořích. Jedním z úkolů je třeba navrhnout segway z lega a poté pořádáme jejich závody," líčí Šebek.

K nám nechoďte, u nás je to moc těžké

Některé laboratorní experimenty mohou dokonce studenti ovládat na dálku přes internet. "Student si zamluví časový úsek, ve kterém má k dispozici přístroj pro pokusy. Vloží tam svůj program a spustí ho. Sleduje přístroj přes kameru, a když to nefunguje, algoritmus opraví," přibližuje Šebek.

Zajímavý způsob výuky zkouší i jeho kolega Zdeněk Hurák. V rámci takzvané převrácené třídy studenti zhlédnou doma výklad v podobě animovaných videí na YouTube. Z této látky jsou na dálku vyzkoušeni. Na hodinách tak už teorii umí a aplikují ji při řešení příkladů a při různých experimentech.

Studium kybernetiky a robotiky je podle Šebka sice zábavné, ale extrémně náročné. "Nikdo nestihne mít vedle studia ještě práci. I proto každému říkám: K nám nechoďte, u nás je to moc těžké. A to je lákadlo pro ty chytré a nadané. Není to obor pro ty, kteří chtějí jen vydělávat rozumné peníze a žít v klidu, ale pro ty, kteří chtějí měnit svět," popisuje.

Na katedře také velmi dbají na osobnosti mezi učiteli, což podle Šebka není v Česku příliš zvykem. Výjimečné je i to, že asi polovina zaměstnanců jsou cizinci. Špičkové experty z průmyslu i vědy se jim daří lákat i díky solidním platům. "Přibližuje se to mzdám ve firmách. Peníze na výuku získáváme hlavně z výzkumu, máme řadu evropských projektů a děláme i projekty pro americké námořnictvo, NATO a firmy jako Honeywell či Porsche," líčí Šebek.

Nemá cenu mít zadarmo špatné školy

Aby nemusel výuku do tak velké míry dotovat výzkum, bylo by podle něj potřeba zavést školné. Například na amerických univerzitách se díky tomu výuka na příjmech podílí asi třetinou, zatímco třeba na katedře řídicí techniky jen 13 procenty. "Nemá cenu mít zadarmo špatné školy. Samozřejmě je potřeba zavést nějaký systém půjček, ale díky školnému by mohla kvalita výuky výrazně narůst. Tím bychom mohli zabránit tomu, aby ti nejnadanější odcházeli na zahraniční školy," říká profesor.

Zahraniční zkušenost nicméně doporučuje každému studentovi. On sám působil například na nejlepší evropské technice ETH v Curychu nebo na nizozemské univerzitě Twente. "Takový pobyt člověka úplně změní. Myslím, že kdyby stát zaplatil každému občanovi roční pobyt v zahraničí, tak by to v téhle zemi vypadalo jinak," je přesvědčený Šebek. S kolegy dokonce založil v rámci Erasmu mezinárodní studijní program SpaceMaster, vychovávající špičkové kosmické experty. Lidé z celého světa během něj studují hned na několika místech Evropy.

Budoucnost vzdělávání vidí Šebek v umělé inteligenci. Ta by podle něj mohla třeba kontrolovat testy. "Přál bych si také, aby se školy v Česku posunuly k západnímu modelu řízení. U nás rozhodují akademické senáty, což nefunguje zrovna nejlépe. Naopak na školách třeba v Americe jsou za zásadní rozhodnutí zodpovědné největší osobnosti škol."