Bojíme se znečištění vody i radioaktivity, říkají obce, ve kterých může vzniknout úložiště jaderného odpadu

Místo pod povrchem země, kde by se mohl v Česku dlouhodobě skladovat vyhořelý jaderný odpad, začali experti hledat už v osmdesátých letech po spuštění první české atomové elektrárny v Dukovanech. Úložiště by mělo připomínat hlubinný důl, netěžila by se v něm však žádná surovina, chodby by plnily sudy s vysoce radioaktivním materiálem.

Čeští geologové proto hledají prostory bez rizik otřesů či průsaků vody. Zhruba za třicet let ale pokročili jen mírně. Úkolu se na konci 90. let ujala státní organizace Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO), která vytipovala po celé zemi sedm lokalit. Po čase je rozšířila ještě o další dvě místa. Nyní přichází druhá důležitá fáze. Na konci ledna experti zúží výběr na čtyři lokality, kde bude pokračovat podrobnější geologický průzkum. V roce 2025 pak správa označí dvě nejvhodnější místa (hlavní a záložní). Stavbaři by měli začít s hloubením v roce 2050, úložiště by mělo stát zhruba 100 miliard korun.

Výběru čtyř oblastí, do kterých zamíří vrtné soupravy a vyhloubí průzkumné vrty hluboké i tisíc metrů, musí dát razítko vláda. Favorité zatím zůstávají v utajení, odmítá je sdělit SÚRAO i ministerstvo. "V tuto chvíli by jakékoli detailnější informace byly v rovině pouhých spekulací," uvedl tiskový mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu Milan Řepka.

Správa úložišť už přitom čtveřici svých favoritů oznámila nadřízeným vloni 12. prosince. Rada SÚRAO, kterou jmenuje ministerstvo průmyslu a obchodu, k nim ale měla výhrady. Materiál proto nyní experti dopisují. "Do příštího zasedání rady 30. ledna dopracujeme dokument tak, aby mohl být následně předložen ministerstvu průmyslu a obchodu do meziresortního připomínkového řízení a poté i k projednání vládě," uvedla tisková mluvčí správy Lucie Steinerová.

Odpor proti úložišti má podobu hnutí

V řadě obcí, které na zkoumaných územích leží, ale panuje proti průzkumu − natož případné stavbě − silný odpor. Vsi a ekologické spolky se spojily v Platformě proti hlubinnému úložišti, na konci dubna si dokonce připomínají takzvaný Den proti úložišti, který má charakter lidových slavností. Hrají kapely, obce pořádají pochody i cyklojízdy. Vzniklo hnutí, které státu vyčítá zejména mizernou komunikaci.

"Jen během jednoho roku jsme byli za třemi ministry, všichni nám něco slíbili, a stejně se nic nestalo. Nikdo nás neposlouchá, neodpovídají nám na dopisy. SÚRAO přitom lokality vybírá zcela netransparentním způsobem, výběr neprochází žádnou nezávislou oponenturou, natož zahraniční," říká předseda spolku Nechceme úložiště Kraví
hora a mluvčí Platformy proti hlubinnému úložišti Martin Schenk.

Kam s jádrem

Situace je vyhrocená i podle mluvčího ekologické organizace Calla Edvarda Sequense. "Slibů ze strany státních úřadů, že budou obce informovat, bylo hodně. Skutečnost je ale taková, že je stát úplně ignoruje. Poslední ministr, který si obce dvakrát svolal a slíbil jim, že odpoví na všechny dotazy, které měly naposílat, byl Tomáš Hüner. Od té doby se nic nestalo," řekl Sequens.

Jak dodává, obce dostaly příslib, že se budou moci podívat na výsledky průzkumů, na data, která o nich experti nashromáždili. "Nic takového se ale nestalo a neděje. Naše sdružení dokonce požádalo o výsledky průzkumů a podklady pro rozhodnutí podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím, ale odmítli nás," dodal ekolog.

Správa úložišť však míru komunikace považuje za dostatečnou.

"Na jaře 2018 jsme ve všech devíti lokalitách prezentovali veškeré práce i studie včetně dílčích výstupů. Poté bylo nutné výsledky prací zpracovat a zkompletovat závěrečné zprávy. Ty prošly v listopadu oponenturami a po finálním rozhodnutí je zveřejníme," uvedla mluvčí Steinerová.

Obavám obcí se nelze divit. Hlubinné úložiště zatím není nikde na světě. Lidé nemají strach jen z případného poškození zdrojů vody, havárií, úniků či radioaktivity. Žijí většinou uprostřed přírody, v turisticky atraktivních oblastech. Obavy, že sklad velkou část přírody zabere a odradí návštěvníky i mladé lidi od bydlení na vsích, mají logiku. Úložiště by totiž nezabralo jen část podzemí, ale možná i několik desítek hektarů na povrchu. Někde musí být překladiště, větrací jámy, ústí chodeb. Areál musí mít vedení, musí ho někdo hlídat.

Na místě, kde nakonec vznikne, vyroste vlastně jakási malá průmyslová zóna. Někteří sociologové proto dávají pochybovačům za pravdu.

"Existuje riziko 'psychologické degradace' včetně ztráty tržní hodnoty rekreačních nemovitostí i nemovitostí k trvalému bydlení," napsal například Libor Krajíček ve studii sdružení Geobariéra, která hodnotila lokalitu Magdalena na Táborsku. "Lze očekávat negativní psychologické dopady, sociální neklid spojený s rozhodnutím a následně s vyvlastňováním pozemků," dodal.

Jenže i stát má silné argumenty. Spoléhat se na to, že úložiště vznikne v blízké zemi, je riskantní. A česká kotlina, jedna z geologicky nejstabilnějších oblastí v Evropě, je pro podobný záměr vhodná. Nehrozí v ní vulkanická činnost ani silnější zemětřesení, stavbaři by proto měli dokázat sklad spolehlivě zabezpečit.