Kadeřnice Věra Housková stříhala jednu za zákaznic ještě v den, kdy měla první termín porodu. Pak si dala týdenní pauzu, porodila a za čtyři týdny už stříhala zase. Na mateřskou jako živnostnice neměla nárok, první rok dostávala rodičovský příspěvek 6800 korun, pak se snížil na tři a půl tisíce. Otec její dcery Bely opustil rodinu čtyři týdny po porodu, takže se musela vrátit do práce a vydělat dost na to, aby měla na splátku hypotéky a sebe a dceru uživila.
Ze začátku do Salonu Monet v Praze 1, kde má pronajaté křeslo, docházela jen na pár hodin týdně. Postupně čas strávený v kadeřnictví prodlužovala na den a půl. Mezi prací si dávala hodinové pauzy. Obložila se jídlem a diářem, odsávala mateřské mléko, aby měla babička čím krmit její dceru, objednávala zákaznice a doplňovala energii.
"Máme to s mámou naplánované. Ve čtvrtek končí v práci dřív, přijede k nám, já jdu do kadeřnictví. Do večera stříhám, ona u nás spí. Ráno jdu znovu do práce a ona hlídá Belu," popisuje dnes třiatřicetiletá Housková systém, jejž vymyslely a který praktikují doteď. Aby mohla mít její matka v pátek volno, ve zbytku týdne jí pomáhá s její prací.
◼ Kadeřnicí chtěla být odmalička. Po vyučení nastoupila do prestižního salonu a věnovala se soutěžím v účesech, nakonec ale zjistila, že nejdůležitější je budování sítě klientek. Původně byla zaměstnaná, pak přešla na živnostenský list, pracovat na sebe se podle ní vyplatí víc. Když neplánovaně otěhotněla, po porodu musela za pomoci své matky vymyslet systém, kdy veškerou práci vměstná do dne a půl.
◼ Musí vydělat na nájem za kadeřnické křeslo a uživit sebe a dceru, jejíž otec od nich odešel krátce po porodu. Bydlí v malém domku v obci Lipence na okraji Prahy, pracuje v centru hlavního města v Salonu Monet.
Práce byla a je pro Houskovou existenční nutnost. Aby měla nárok na mateřskou, musela by si platit déle než devět měsíců před porodem pro živnostníky dobrovolné nemocenské pojištění. Otěhotněla ale neplánovaně, a tak měla smůlu. Překvapilo ji, že i když nastoupila na rodičovskou, dál si nějaký čas musela platit zálohy na sociální a zdravotní pojištění ve stejné výši, jako když naplno pracovala. "Jste doma s dítětem, nedostáváte mateřskou a ještě musíte platit. Oni vám to pak vrátí, ale ten první rok, kdy je na vás dítě maximálně závislé, je velmi krušný," říká.
Lepší než být zaměstnanec
Aby mohla být prvních pár měsíců doma a pracovat jen několik hodin týdně, zrušila spoření na penzi. I tak to bylo náročné: "Někdy jsem byla v práci úplně mrtvá, protože Bela se budila třeba osmkrát za noc na kojení, takže tam pak člověk stál jak po mejdanu."
Žádala si o porodné, ale potřebovala k tomu podpis otce, kterého však tehdy nemohla sehnat. Stejný problém byl s příspěvkem na dítě, který činí 500 korun měsíčně. Na ten ale stejně záhy ztratila nárok, protože si přivydělávala. "Tak jsem si říkala, koho ten stát vlastně podporuje?" zlobí se Housková.
Jako výhodu vnímá aspoň to, že si jako živnostnice může přivydělávat ve stejném oboru už od začátku mateřství. Rodičovský příspěvek si musela vybrat na čtyři roky, po tu dobu za ni platí sociální pojištění stát a zdravotní pojištění platí minimální. Od otce dítěte dostává tři tisíce korun měsíčně.
Co se dočtete dál
- Proč Věra Housková ani přes krušné chvíle po narození dcery nelituje, že se rozhodla postavit na vlastní nohy.
- Jak se jí daří získávat zpět klientky, o které přišla, protože musela výrazně zredukovat čas, který tráví u kadeřnického křesla?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
