Pomoc Venezuele je i pomocí naší demokracii

Stalo se to už mnohokrát. Potenciálně bohatá země si zvolila do svého čela vůdce, který sliboval modré z nebe. Jenže protože víc mluvil, než přemýšlel, stejně jako jeho voliči, místo slibovaného ráje na zemi se dostavila chudoba, omezování svobody a rozčarování. A když přišel čas zúčtování − tedy volby − vůdce zařídil, aby neprohrál.

A tak dokolečka, dokud lidem nedošla trpělivost a nevydali se do ulic, aby vládce vyměnili jiným způsobem. Důležitou roli v této výměně potom hraje podpora a pomoc ze zahraničí, kterou vládci výše zmíněného typu nazývají "vměšování se do vnitřních záležitostí".

To, co se dnes děje ve Venezuele, lze srovnat s tím, co se dělo ve střední Evropě před třiceti lety. Jen je tu jeden drobný rozdíl − Venezuelané velmi dobře vědí, že jejich země je potenciálně velmi bohatá díky ropě. Venezuela má na svém území největší prokázané zásoby ze všech států světa.

Venezuelská opozice je také velmi dobře informovaná o tom, co se před třiceti lety dělo v Československu nebo v Polsku. Její zástupci jsou pravidelně hosty například lidskoprávní konference Forum 2000, kde si každý, koho to zajímá, může z první ruky vyslechnout příběhy politiků, kteří se za poslední léta odvážili postavit nejprve režimu Huga Cháveze a potom Nicoláse Madura. Podobnost s represemi vůči opozici na Kubě nebo v Rusku není čistě náhodná.

Výsadkář Hugo Chávez se v roce 1992 pokusil o puč. Ve snaze získat moc byl úspěšný až o sedm let později prostřednictvím voleb a začal zavádět "socialismus 21. století". Venezuelané mají nyní největší šanci se tohoto experimentu, v němž pokračoval po Chávezově smrti Nicolás Maduro, zbavit. Do jejich čela se postavil legitimně zvolený šéf parlamentu Juan Guaidó, jehož jako prozatímní hlavu státu už uznala řada zemí včetně České republiky.