Ruce do vinic se shání těžko

Rodinné vinařství Víno J. Stávek sídlí ve Vinařském dvoře v Němčičkách. Specializuje se na fortifikovaná vína, jejichž produkce je v tuzemsku velmi nevšední, a také na růžová, která se v soutěžích umisťují na předních příčkách. Důležitou součástí produkce jsou i rodinná cuvée, jejichž recept pochází vždy od jednoho z rodinných předků.

Zvyšování povědomí o víně předává současný enolog a majitel vinařství Jan Stávek nejen návštěvníkům, ale také studentům. Působí jako lektor výroby vína na České zemědělské univerzitě v Praze, Vinařské akademii ve Valticích a Národním vinařském centru. "Jen publikování jsem prozatím pověsil na hřebík. Budu se nyní nějakou desítku let raději sobecky věnovat kultivaci a rozvoji vyrůstající generace vinařů u nás v rodině," říká Jan Stávek.

Co se vám na Němčičkách nejvíc líbí?

Jejich akčnost. Žije zde spousta schopných lidí, kteří se nebojí investovat čas do zdánlivě nereálných projektů. Jsme malá obec, ale máme tady poměrně bohaté zázemí, kulturní i sportovní. Kde dnes člověk najde na malé obci fungující koupaliště a k tomu ještě nejníže položenou lyžařskou sjezdovku v Evropě? A to všechno mezi vinicemi a meruňkovými sady.

Máte tradici výroby vína v rodině?

Naše vinařství datujeme od roku 1898, kdy můj pradědeček začal budovat Vinařský dvůr, v němž nyní hospodaříme, ale generace před ním byli také vinaři. Jen možná ne tak viditelní jako pradědeček. Generace před ním a po něm měly soukromé vinaření kvůli režimu těžší. Nabízelo by se říct, že jsem se jednoduše ve vinařské rodině narodil, takže jsem měl osud zpečetěn, ale realita je složitější. K vínu jsem se dostal oklikou, když jsem to otcovo začal vozit do Olomouce, kde jsem po gymnáziu studoval chemii životního prostředí. Nejdříve jsme jen tak popíjeli na kolejích, pak jsem začal organizovat řízené degustace a zjistil jsem, že o víně něco vím. Hned po absolvování univerzity jsem se dal na studium vinařství a to mě pohltilo.

Co vás na vaší práci nejvíce baví?

Rozmanitost vína. Nejen výsledného nápoje, ale také práce na něm. Výroba vína se dotýká spousty disciplín. Musíte trochu rozumět meteorologii, pedologii, geologii, strojírenství, ale také biochemii, analytické chemii, mikrobiologii, gastronomii, marketingu a obchodu. Je ideální, když k těmto technickým oborům vinař zapojí cit a respekt k historii a tradici.

Jak je to s pracovní silou na venkově?

V době téměř stoprocentní zaměstnanosti se velmi těžko shání ruce do vinic. O to hůře na sezonní práce, které se často musí provádět při nepřízni počasí. Ve vinicích proto můžete zaslechnout hlasy pracovníků mluvících slovensko-maďarsky. My se snažíme práci zvládnout především vlastními silami, případně moderní vinohradnickou technikou, ale už jsme museli párkrát najmout i tyto pomocné pracovníky.

Využíváte dotace?

Občas. Máme teď z Programu rozvoje venkova možnost čerpat na vinohradnickou techniku, tak pořizujeme nový traktor a další techniku pro zdejší svažité kopce. Využívám i dotaci na ekologické pěstování révy, i když důvod této produkce je hlavně ten, abych měl zdravější hrozny a živější prostředí.

Jak to ovlivňuje rozvoj obce?

Po obci už nejezdí staré rezavé traktory, které zanechávají fleky od oleje a jsou hlučné, vinice už nejsou v tak dezolátním stavu, jak byly dřív. Už se nepoužívá tolik herbicidů a fungicidů, takže i fauna a flóra je pestřejší. Díky faktu, že kvalita vína se v Česku zvyšuje každým rokem, a tomu, že je víno zkrátka "in", se rozvíjí také agroturistika. Vzniká spousta ubytování či cyklo-

stezek. Po stránce kvality života je naše obec velmi bohatá, ať už při krátkodobém pobytu v roli turisty, ale i pro rezidenty.

Jaké vidíte v Němčičkách příležitosti?

Myslím, že tu chybí kvalitní gastronomie. Naše návštěvníky zbytečně posíláme najíst se do sousedních obcí. Stačilo by nějaké bistro nabízející lokální produkty nebo útulná kavárnička s dobrou kávou a drobnými pochutinami. V této oblasti máme ještě co dohánět. Chybí tu i kvalitní uzenář a sýrař.

Co nebo kdo by tomu mohl nejvíce přispět?

V domácnostech se zachovává spoustu tradičních receptů, jež by bylo škoda ztratit. Ideální by bylo, kdyby některý z místních obyvatel, který nejen že pochází z takové tradiční rodiny, ale je také trochu ostřílený světem, takové bistro začal provozovat.

Vrací se po studiu mladí lidé do Němčiček zpět, aby zde žili, případně převzali rodinné vinařství či jinou firmu?

Dříve málo, byl jsem jednou z výjimek. Myslím si ale, že je v poslední době celorepubliková tendence mladých rodin stěhovat se z měst na venkov, tak svítá na lepší časy. Nasvědčuje tomu i fakt, že průměrný věk populace Němčičáků se snižuje.

Má pro budoucnost vinařství větší smysl koncentrace na jeden produkt či projekt, nebo naopak jejich široká nabídka?

Já to vidím jasně. Pro naše rodinné vinařství je odrůdou číslo jedna frankovka. Zatím ji na výrobu našich vín používám pouze asi ze 40 procent, do budoucna bude ale tvořit určitě většinu vyprodukovaného vína. Je to odrůda, které se zde daří přes 300 let. Překonala všechny módní trendy a přetrvává i navzdory těm stávajícím. Zdejší půdy mají dostatek minerálního podloží na to, aby tak složitou odrůdu zvládly. Myslím, že by se měl každý vinař orientovat na to, co je pro něj regionálně specifické, a na to, co má rád, čemu rozumí a v čem se mu daří.

Selské stavení v Němčičkách bylo postaveno v roce 1898 a dnes v něm vyrůstá už pátá generace rodiny Stávků.

Foto: archiv J. Stávka