Jiná realita Julie Hrstkové: Příspěvky na domácí péči polykají ústavy

Sněmovna i Senát schválily, prezident podepsal. Příspěvek na péči ve třetí a čtvrté nejvyšší kategorii stoupne o pár tisíc měsíčně. Rozpočet to má stát cca 4,7 miliardy ročně, polepší si zhruba 130 tisíc lidí. "Jedná se o peníze na neformální péči. Je to typ péče, který bude v příštích letech a desetiletích nabývat na důležitosti," řekla ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová.

Než zamáčkneme slzu a poděkujeme poslancům za záslužný čin (a doopravdy jde o záslužný čin, i když zůstal na půl cesty), podívejme se na to, jak příspěvky doopravdy fungují a kdo na ně vlastně dosáhne.

Skutečně úleva pro domácí péči?

Cílem zvýšení příspěvků bylo zlepšit finanční situaci těm, kteří se rozhodnou pečovat o své blízké v domácím prostředí. Být doma je samozřejmě lepší z hlediska těch, kteří péči potřebují, a samozřejmě i z hlediska státu, protože to vyjde podstatně levněji.

Ve skutečnosti příspěvky vůbec nezaručí domácí prostředí. "Příspěvek na péči ve stupni závislosti III pobírá měsíčně kolem 82 tisíc osob, z toho je v pobytovém zařízení cca 22 tisíc osob. Ve stupni závislosti IV zhruba 48 tisíc osob, z toho je v pobytovém zařízení cca 21 tisíc osob," uvedla na dotaz HN Barbara Hanousek Eckhardová, vedoucí tiskového odboru MPSV.

Necelá čtvrtina peněz v případě skupiny č. III a necelá polovina z nejvyšší kategorie tak míří do domů seniorů či specializovaných zařízení pro postižené.

A teď pro srovnání: i po navýšení činí příspěvek ve třetí kategorii 12 800 až 13 900 korun měsíčně podle věku a ve čtvrté 19 200 korun měsíčně. To jsou peníze, jež dostanou ti, kteří se rozhodnou vzdát práce, sociálních kontaktů a plně pečovat o své blízké. Nutno dodat, že příspěvky v první a druhé kategorii se nezměnily a zůstávají ve výši 880 korun a 4400 korun. Jakkoliv poslanci mluvili o tom, že příjemci tohoto "kapesného" potřebují hlavně sem tam nakoupit, často jde o lidi, kteří sami nezvládnou takřka nic.

A teď jak jsou na tom ti, kteří poskytují institucionální péči. Dotace pro domovy pro seniory se podle zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu v roce 2017 průměrně podle jednotlivých krajů pohybovaly na jedno lůžko a rok od 57 tisíc korun do 106 tisíc korun (4750 až 8833 korun za postel a měsíc). Domovy se zvláštním režimem dostaly od 75,3 tis. Kč do 134,5 tis. Kč na rok a lůžko (6275 až 11 208 korun za měsíc) a na "chráněné bydlení" šlo od 66,4 tis. Kč do 204,9 tis. Kč na rok a lůžko, tedy 5533 až 17 075 korun měsíčně na postel.

Na výstavbu nových podporovaných bytů, tzv. komunitních domů pro seniory, lze nyní získat dotaci z peněz Evropské unie ve výši až 600 tisíc korun na jeden byt. Výsledkem je boom výstavby komunitních center, která se do nabídky dostanou v následujících letech.

Všechny tyto instituce žijí ze státních dotací pouze částečně: zbytek jde z kapes klientů, a to nejen na tzv. pobytové služby (postel a jídlo), ale hlavně na tzv. aktivizační činnosti (hry, hudba, výtvarné kroužky apod.). V Praze se například průměrný příspěvek na měsíc a osobu v domovu pro seniory pohybuje kolem 25 tisíc za měsíc, mimo Prahu je zhruba na polovině. Klient často odvádí penzi (kromě minima, které mu musí ze zákona zůstat) a příspěvek na péči od státu (první otázkou domova bývá, zda má dotyčný vyřízenou žádost o příspěvek) ústavu, zbytek musí doplatit rodina.

Nepoměr mezi domácí péčí a péčí ústavní je z hlediska nákladů celkem jasný.

Stát na lidech, kteří jsou opravdu doma, výrazně ušetří. Člověk, který se stará o postiženého, moc možností nemá: stará se sám, přijde o vlastní příjem a záhy se ocitne na hranici chudoby. Nebo využije institucionální služby a musí počítat s tím, že bude jistou (leckdy nemalou) část doplácet a ještě bude mluvit o štěstí, že se mu vůbec podařilo nějaký domov najít.

Kombinace ústavní péče a domácích institucionalizovaných služeb s dotovanou cenou 130 korun za hodinu je pro většinu nemocných omezená příjmem. Jakkoliv by si přáli zůstat doma, pokud nemají nikoho z rodiny, kdo by se staral zadarmo, zaplatí za celodenní péči 3120 korun denně, měsíčně kolem devadesáti tisíc. Domácí "rodinný pečovatel" má i po výrazném navýšení příspěvku méně než čtvrtinu.

Jackpot se prostě v tomhle oboru vyhrát nedá a příspěvek na péči je jen přilepšením, nikoliv řešením situace.