Češi v Evropě Ondřeje Housky: Winston Churchill - padouch, nebo hrdina?

Proboha, jak by se na něco takového mohl vůbec někdo příčetný ptát? To asi leckoho napadne při pohledu na titulek tohoto článku. Winston Churchill je přece vnímán jako absolutní ikona. A to nejen v Británii, ale i v Česku, kde o něm s úctou mluví politici odleva doprava. Vždyť se postavil usmiřování Hitlera v době, kdy jeho britští kolegové prodávali Československo na mnichovské konferenci.

Hodnocení Churchilla ale není nějaký abstraktní problém. O tom, jestli byl Churchill padouchem, nebo hrdinou, se Britové před pár dny hádali doslova zuřivě. Aspoň na chvíli se tak škorpili ohledně něčeho jiného, než je brexit.

Vidíme tady i českou stopu. My Češi máme také velký problém s posouzením velkých osobností své minulosti. Často se nám to nedaří. Ale o tom až za chvíli.

Současný spor o Churchilla v Británii vyvolal jeden z nejmocnějších politiků opoziční Labouristické strany, stínový ministr financí John McDonnell. Od serveru Politico dostal několik otázek vyžadujících jednoslovnou odpověď. Například: pivo, nebo víno? Jel jste někdy Uberem? A přišel i tento dotaz: Byl Winston Churchill padouch, nebo hrdina?

McDonnell na chvilku zaváhal a pak řekl toto: "Tonypandy. Padouch." Tonypandy je městečko ve Walesu. V roce 1910 tam armáda násilím potlačila stávku a nepokoje horníků. Jeden z nich při zásahu zemřel, stovky dalších utrpěly zranění. Churchill byl tehdy ministrem vnitra a podle všeobecného přesvědčení byl za zásah zodpovědný, byť jeho skutečná role dodnes nebyla zcela vyjasněna.

Rasista i packal − a přece hrdina

McDonnellovo hodnocení Churchilla nám připomíná, že ve vztahu k velkým postavám minulosti máme sklon ke dvěma extrémním pohledům. A když říkám "my", myslím tím na předním místě taky nás, Čechy. Tím prvním zlozvykem je dělat z významných předků legendy. Jako by šlo o nadlidi, o nichž se ve slušné společnosti nehodí říct křivé slovo. Protože majestát se přece nekritizuje.

Druhým extrémem je naopak kritika za každou cenu. Dopustil se ten či onen státník v té či oné záležitosti chyb, udělal přešlap, zpronevěřil se někdy v životě svým principům a ideálům? Šup, a hned ho zavrhneme jako negativní postavu dějin. Je to prostě neschopnost rozlišit to skutečně podstatné a to méně významné.