Bylo to někdy na jaře roku 1968. Do kanceláře Roberta Evanse, filmového producenta a jednoho z šéfů studia Paramount Pictures, vešel tlustý, nervózní muž. V ústech měl asi z poloviny vykouřený vyhaslý doutník a v ruce padesát stránek rukopisu. Evans, elegantní a pohledný muž, na něj neměl moc času. Že se s tím člověkem sejde, slíbil jednomu ze svých známých. "Je to skvělý spisovatel. Napsal už dvě vynikající knihy. Ale neměly moc velký komerční úspěch," dozvěděl se od něj. "A jak mu mohu pomoci?" zajímalo Evanse. "Píše teď knížku o organizovaném zločinu. A je přesvědčený o tom, že to bude bestseller. Nehledě na to, že je to prý stoprocentně filmový materiál," řekl hollywoodskému producentovi jeho známý.
Evanse to moc nepřesvědčilo. Spíš to chápal tak, že dotyčnému autorovi − ano, tomu tlustému chlapíkovi, který teď stál v kanceláři před ním − je třeba pomoci. Prý je ve finančních potížích a potřebuje hotovost. Evans chtěl svému známému vyhovět. Moc ho nezajímalo, o čem kniha je. Ostatně spisovatel měl napsáno jen prvních asi sto stránek. Příběh pojednával o gangsterech italského původu. Evans o tématu mnoho nevěděl. Ale věděl jinou věc. Že gangsterské filmy neměly v poslední době valný úspěch.
"A jak se kniha bude jmenovat?" zeptal se muže. "Mafie," dostalo se mu odpovědi. A také ujištění, že tento název neměl dosud žádný román ani film. "Kolik peněz si za práva za zfilmování představujete? Řekněme deset tisíc dolarů?" zeptal se nakonec. Muž se nervózně usmál. "Nebylo by možné patnáct tisíc?" Nakonec se dohodli na dvanácti a půl tisících. Když tlustý spisovatel odešel, dal Evans stránky hustě popsané textem do obálky a odeslal je do obchodního oddělení. Společně s příkazem na proplacení dohodnuté zálohy.
Když mu o několik měsíců později spisovatel volal, nemohl si vůbec vzpomenout, o koho jde. Ani o jakou knížku se jedná. Muž se chtěl zeptat, zda by bylo považováno za porušení smlouvy, kdyby knížka vyšla pod jiným názvem. "Nic to nemění na tom, že pokud film natočíte, může se jmenovat Mafie. Pokud na tom budete trvat," ujistil ho hlas v telefonu. "A pod jakým názvem tedy knížka vyjde?" zeptal se Evans spíše ze zdvořilosti, než že by ho to skutečně zajímalo. Byl si prakticky jistý, že studio podle ní žádný film nenatočí.
"Kmotr," řekl muž. Jmenoval se Mario Puzo a byl autorem knihy, která se stala jedním z největších bestsellerů 20. století. V neděli to bylo přesně padesát let od chvíle, kdy román poprvé vyšel.
◼
Knížka vyšla 10. března 1969 a 67 týdnů se držela na seznamu bestsellerů deníku New York Times. Byla přeložena do mnoha jazyků. "Počítal jsem to jen prvních pět let. To jich bylo kolem padesáti. Pak už jsem ztratil přehled," řekl Puzo později v jednom rozhovoru. Odhaduje se, že se celkem prodalo asi 30 milionů výtisků. Z toho první čtvrtina zhruba do tří let od vydání. To činí Kmotra jedním z titulů, které se prodávaly vůbec nejrychleji v historii.
Kniha měla skvělé recenze. Jejich autoři se shodovali na tom, že jde o dílo, ve kterém se celkem výjimečně snoubí čtenářská atraktivita s literárními kvalitami. Někteří se nerozpakovali nazvat Kmotra největším americkým románem 20. století. New York Times v recenzi napsaly: "Co Philip Roth svou láskyplnou prací s detailem udělal pro masturbaci, dokázal Mario Puzo svým skvělým Kmotrem udělat pro vraždu." To je noblesní a velká pochvala, bez jakýchkoliv pochyb.
Co se dočtete dál
- V placené části se dozvíte:
- Jak vznikala jeho filmová podoba Kmotra?
- Jak Kmotr změnil celou Ameriku?
- A co znamená fráze "zalehnout na matrace"?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist