Co vás v poslední době na trhu s uměním zaujalo?

Lucie Drdová, Drdova Gallery

Osobně mě příjemně překvapila zpráva hned z počátku roku, kdy se na podnět Davida Zwirnera rozběhla diskuse na téma výše nájmů na veletrzích. Kritické debaty o institucionálním systému a galerijním provozu obecně jsou v posledních letech velice živé. Navíc hledání alternativ k veletržní prezentaci je pro nás galeristy velice aktuální. Zwirner, který patří mezi nejlepší galerie světa, tentokrát poukázal na skutečnost, že účast na kvalitních veletrzích je velice drahou prezentací a investicí do renomé galerie a zastoupených umělců. Výše nájmu je však dána paušálně podle velikosti stánku a sekcí. To znamená, že pro velké hráče, jako je on nebo Hauser & Wirth, Pace Gallery či Thaddaeus Ropac, i takto závratné sumy představují procentuálně daleko menší náklad v poměru k ceně uměleckých děl, která nabízejí. Naopak pro menší a mladé galeristy je investice do účasti na jednom či dvou veletrzích značně riskantní a může v nejhorším případě vést k zániku galerie. Přesto i pro velké hráče je důležité, aby veletrhy poskytovaly prostor těmto progresivnějším kolegům, kteří zajišťují dostatečnou diverzitu nabídky, a daný veletrh není přehlídkou jen mezinárodních jmen. K této diskusi se přidala řada dalších odborníků a především sami ředitelé veletrhů, kteří si dokážou představit, že vyšší nájem nejlepších galerií může částečně pokrývat náklady jejich kolegů.

Tomáš Hejtmánek, Arthouse Hejtmánek

Letošní trh s uměním se teprve rozjíždí, ale jsem přesvědčen, že přinese spoustu překvapení z nových objevů, a to hlavně v kategorii obrazů s cenou v řádech milionů korun. Již v únoru padlo v Česku několik nových autorských rekordů − malířů Jaroslava Panušky (1,55 mil. Kč), poválečného Josefa Šímy (8,16 mil.) či Stanislava Podhrázského (2,44 mil.). Zajímavé je sledovat, jak si vede české umění v zahraničních aukcích. V USA se třeba výjimečný Mikuláš Medek s dosaženou cenou přes 24 mil. Kč stal nejdráže prodaným dílem v kategorii poválečného českého umění. Ve Velké Británii zase padl nový aukční rekord Jiřího Karse s cenou přes čtyři miliony korun. Naše galerie a aukční síň má tu čest, že může oba posledně zmiňované obrazy prezentovat ve svých prostorách v rámci druhého ročníku Týdne umění na konci dubna. Ve stejné době chystáme i ukázky nejlepších děl z jarní aukce a plánované výstavy Jaroslava Verise. Letošní rok nabídne také řadu zajímavých a objevných autorských či skupinových výstav. Tou první úspěšnou je určitě nová expozice NG s názvem První republika 1918−1938. Potěšilo mě, že se vedle významných děl slavných autorů objevila i díla méně známých umělců. Spatřuji v tom také jeden z hlavních úkolů veřejných institucí. Tuto úlohu často přebírají soukromí sběratelé a galeristé. Naše galerie v srpnu představí neprávem zapomenutého a méně známého Jaroslava Verise (1900−1983). Návštěvníci výstavy budou mít možnost zhlédnout výběr z celoživotní rozmanité tvorby 20.−70. let z pozůstalosti autora. Součástí prohlídky bude promítání nově vzniklého dokumentu. Věřím, že výstava bude velkým překvapením a přínosem pro laickou i odbornou veřejnost.

Magdalena Juříková, Galerie hlavního města Prahy

Kromě skutečností, které nás provází na trhu s uměním několik let − úbytek kvalitních děl z období avantgardy a rostoucí ceny českého klasického umění −, mě zaujala jedna naprosto výjimečná událost. Tou se pro mě stal prodej díla Tomáše Rullera Prášení na konci chodby z roku 1984 (36 × černobílá fotografie, vintage print na dokument papíru, dřevotříska, původní autorská adjustace, 135 × 200 cm, autor fotografií Tomáš Ruller s asistencí Karla Slacha) za dosud neuvěřitelnou částku blížící se milionu korun. Troufám si k tomu dodat, že na tom měly jistou zásluhu obě autorovy retrospektivní výstavy − předloňská v Domě umění v Brně a její pozměněná loňská verze v GHMP s názvem Perform Made v Městské knihovně. Ukazuje se, že i dílo akčního umělce může vzbudit zájem sběratele natolik, že se cena vyšplhá z původní částky (470 tisíc korun) téměř na dvojnásobek. V téže aukci se prodala instalace Lenky Klodové O Boženě (1997) za skvělých více než 500 tisíc korun. Vzhledem k rozměrům a dopadu obou děl se zdá, že jde o zájemce, kteří vydražená díla plánují zveřejnit − a to je důležitá změna. Zdá se, že se pomalinku přesouváme od investic ke skutečnému zájmu o umění.

Co vás v poslední době na trhu s uměním zaujalo?

Další 4
fotografie

Matyáš Kodl, Galerie Kodl

Politická a ekonomická situace je sice napjatější než v uplynulých letech, ale trh s uměním je stále v dobré kondici, což prokázalo několik posledních dražeb v aukčních síních Christie's a Sotheby's. Znovu zde padlo několik autorských rekordů. Stále silněji se projevuje trend, že nejvyšších nárůstů dosahuje špičková tvorba třeba i méně známých umělců, zatímco průměrná díla, byť věhlasných autorů, mírně stagnují. Sběratelé jsou stále vybíravější a je zřejmé, že vyhledávají kvalitu a dokážou ji ocenit. Kupříkladu na únorové aukci v londýnské síni Christie's se prodal obraz Gustava Caillebotta Chemin montant za takřka 17 milionů liber a olej na plátně Paula Signaca Le Port au soleil couchant za 19,5 milionu liber. Vzrůstá také zájem o současné umění. Obraz britského malíře Davida Hockneyho nazvaný Portrét umělce se loni prodal na newyorské aukci za 90,3 milionu dolarů. Stal se tak nejdražším dílem žijícího umělce. Vyvolávací cena činila 18 milionů. Stále více ceněni jsou však i autoři, kteří mají vliv nejen na uměleckou scénu, ale jejichž díla mají celospolečenský dopad. Typickým představitelem je Banksy. Naposledy upozornil svou malbou na stěně garáže v městečku Port Talbot na jihu Walesu na znečištění ovzduší ve městě. Vynikající zprávou je, že zájem o české umění rezonuje i v zahraničních aukcích. Například Medkův obraz Akce II (Vlna) se na únorové aukci na Floridě prodal za rekordních 1,07 milionu dolarů. Předaukční odhad počítal s cenou 100 až 200 tisíc. Zajímavých prodejů za našimi hranicemi dosahují František Kupka, Josef Šíma, Toyen, ale také třeba Jakub Schikaneder. Tyto skvělé výsledky odrážejí nejen silnou dynamiku českého trhu s uměním, ale také vzrůstající zájem o české umění ve světě.

Filip Polanský, Polansky Gallery

Přestože se nabízí primárně zrekapitulovat "významné", respektive nedávno medializované události, jako například napůl skartované Banksyho dílo na aukci v Sotheby's a podobně, se zájmem sleduji spíše to, co se odehrává mnohem blíže a spíše v nenápadných jemnostech. Na lokálním trhu se současným uměním totiž dochází k postupnému mentálnímu posunu a změně přístupu. Jsou tu například sběratelé, kteří sice již nějakou dobu shromažďují díla současných umělců, ale jejich sběratelská aktivita nebyla pro veřejnost dosud viditelná. Nyní se ale někteří z nich rozhodli zacházet se svojí sbírkou jako s prestižní referenční hodnotou a odhalit v různých formách její obsah, koncept a pozadí. Tím, že se takto "nově" objevilo několik větších soukromých sbírek úspěšných podnikatelů v kontextu rozvíjejícího se trhu s uměním, se posiluje inspirace a motivace pro drobnější a začínající zájemce o práce současných umělců. Zároveň se zvyšují nároky na informace a souvislosti, které jsou nebo mají být součástí vyzrálého prostředí. Trh se takto pozitivně zprůhledňuje a sofistikuje a tím přirozeně kvalitativně filtruje. Sbírání nebo i jen nepravidelné nekoncepční pořizování děl současného umění už není jako dříve jen výstředním koníčkem odvážných a zasvěcených, ale stává se již zcela přirozenou součástí mentálního prostoru lidí, kteří se rozhodli si takto obohatit život.

Albert Trnka, European Arts

Českému umění se začíná výrazněji dařit i ve světovém měřítku. Mimořádnou událostí poslední doby byla aukce obrazu Akce II (Vlna) od Mikuláše Medka, který se na Floridě v aukci síně Fine Art and Antiques vydražil za rekordních 24 milionů korun. Jde tak o Medkův suverénní aukční rekord a zároveň první dvacetimilionový prodej českého poválečného umění v historii aukcí vůbec. Obraz zakoupil významný galerista z Prahy pro svého klienta, a dílo tak putuje po letech zpět do České republiky, což bylo i přáním rodiny Mikuláše Medka. Dalším milým překvapením je pro mě vzrůstající zájem mladých sběratelů o tuzemské umění. Ještě více než tento potěšující trend mi dělá radost fakt, že vkus a erudice této mladé generace jsou dle mého názoru na velmi vysoké úrovni. Tito sběratelé nakupují spíše srdcem a s velkým zaujetím pro daného malíře než s vidinou investičního potenciálu výtvarného umění. Myslím, že by se v tomto kontextu dal parafrázovat můj oblíbený Čapkův citát, že sběratelství a zájem o umění je sběratelům radostí, ale ne tolik podnikatelstvím. Investovat bystré oko a erudici s nadějí na výnos náleží spekulantům. Sběratelství a radost z něj by měly být osudem, nikoliv živností.

Jan Třeštík, Hauch Gallery

Obecně lze konstatovat, že ceny umění stále rostou, ovšem nárůst lze zaznamenat pouze u špičkových děl. Jako příklad mohu uvést dosažený absolutní rekord při nedávném prodeji díla Mikuláše Medka. To mimo jiné poukazuje na zvýšený zájem o díla poválečného umění a začínající zájem o současné umění. Určitě tomu napomáhá i fakt, že soukromí sběratelé transformovali své ryze privátní sbírky na privátní instituce s muzejním rázem, jako například Osmička v Humpolci, chystaný Telegraph v Olomouci nebo Kunsthalle Praha a další. To je velmi pozitivní trend, který výrazně napomáhá zajmu o současné umění, a hodnotím jej jako velmi významný pro fungování tržního prostředí. Příjemným překvapením byla pro mě letos zpráva, že vítězem soutěže pro zastupování Česka na Benátském bienále se stal Stanislav Kolíbal, snad poslední žijící doyen poválečné éry, který bude jistě naším výborným reprezentantem. Gratuluji! Posledně: velmi vítám zprávu o zřízení pobočky Centre Pompidou v Praze, konečně se zdejší scéna přiblíží mezinárodnímu dění a v budoucnu se napojí na síť prestižních muzeí a galerií.