Nic než doživotí nepřipadá v úvahu. Povzdech jednoho z těch, kteří museli kvůli válce v letech 1992 až 1995 opustit Bosnu a Hercegovinu, ze středečního rána, jako by vyslyšel odvolací soud OSN. Ten ještě zpřísnil čtyřicetiletý trest, který bývalý vůdce bosenských Srbů Radovan Karadžić dostal v roce 2016. Podle reportérů agentury BIRN se následně z galerie pro veřejnost v haagské soudní síni ozval potlesk a výkřiky radosti.

Je ovšem otázka, zda se více než dvacet let po skončení války, která si vyžádala desítky tisíc životů, dostaví i pocit úlevy a zadostiučinění. Karadžić, který se léta skrýval v Bělehradě v přestrojení za léčitele a utahoval si tak z celého světa, je nepochybně jedním ze symbolů a strůjců nejkrvavějšího konfliktu v Evropě od konce druhé světové války. Ale dnešní situace v Bosně nebo v Srbsku má daleko k poválečné katarzi, poučení a naději na lepší život.

Přiznání zločinů a jistá kritická sebereflexe na obou stranách by byly pouhým začátkem takového procesu, kterým si v moderní Evropské historii prošlo hlavně Německo. Jenže Bosna i nadále zůstává rozdělenou, chudou zemí, kde vládnou stále tytéž mocenské skupiny a nad jejíž soudržností do budoucna visí otazník. A nejmocnějším mužem Srbska je prezident Aleksandar Vučić, v devadesátých letech generální sekretář Srbské radikální strany a chvíli i ministr informací vlády pod prezidentem Slobodanem Miloševičem. Byl tedy součástí tvrdého mocenského jádra srbského nacionalismu, které mělo největší podíl na rozpoutání válek v Chorvatsku, Bosně a Kosovu.

Zbývá vám ještě 40 % článku

Co se dočtete dál

  • Proč je odsouzení Karadžiče právě v dnešní době tak důležité?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se