V Česku žije na 40 tisíc lidí s omezenou svéprávností. Někteří končí v ústavech, i když si to nepřejí. A nic s tím nezmohou

Před deseti lety skončil Václav Rozhoň v ústavu sociální péče. "Nechtěl jsem tam, ptal jsem se: Copak jsem nějaký kriminálník, že mě chcete zavřít?" vzpomíná dnes sedmačtyřicetiletý vyučený zedník.

Jeho svéprávnost omezil soud na základě psychické poruchy. Opatrovníkem se stalo město Pelhřimov. A právě jeho pracovníky Rozhoň viní z toho, že ač si to nepřál, strávil nakonec celé čtyři roky v ústavní péči.

"Nemohl jsem se s tím srovnat. Byla to nejhorší noční můra a prokletí," říká dnes Rozhoň. Nejprve pobýval sedm měsíců v Domově Černovice, poté putoval do podobného ústavu v Lidmani. Už po třech měsících tam si stěžoval, že se cítí jako ve vězení, a chtěl se vrátit domů. Nebylo mu však vyhověno.

Povinnosti opatrovníka

V Česku žije téměř 40 tisíc lidí, kterým soud omezil svéprávnost, tedy způsobilost k právním úkonům. Nemohou nakládat s větším množstvím peněz, podepisovat úřední dokumenty či vůbec jednat s úřady.

Takoví lidé potřebují stejně jako Václav Rozhoň opatrovníka, který má hájit jejich zájmy. Opatrovníkem se může stát příbuzný, partner nebo kamarád. Když se ale nikdo takový nenajde, většinou musí tuto roli převzít obec. Pro vedení obcí i jejich úředníky jde o relativně novou povinnost, kterou jim od roku 2014 ukládá nový občanský zákoník. Přešlapům se tedy nevyhnou.

Václav Rozhoň byl nakonec z ústavu propuštěn, nová opatrovnice z pelhřimovského úřadu mu ve městě pomohla najít garsonku, kam se nastěhoval v lednu 2014.

Časem si našel přítelkyni a společně se přestěhovali do bytu nedaleko Havlíčkova Brodu.

Stále ale bere úkorně jak pobyt v ústavech, tak samotný fakt, že je jeho svéprávnost omezená. Znamená to, že se mu opatrovnice, kterou určil pelhřimovský úřad, stará o finance nebo za něj vyřizuje úřední písemnosti.

"Je to ponižující, když si chci koupit něco nového nebo opravit pračku, musím požádat o peníze," říká Rozhoň. Dostává sice invalidní důchod a příspěvek na péči, peníze však chodí na účet obce. Opatrovnice mu každé dva týdny dává "kapesné" ve výši pěti set korun a dalších devět set korun týdně dává jeho přítelkyni na nákup potravin. Pokud chce Rozhoň něco "navíc", musí o to požádat.

Rozhoň se nehodlal smířit s tím, že by takto měl žít napořád, navíc se stále nemohl oklepat z dlouhodobého pobytu v ústavu. V roce 2017 se proto obrátil na ombudsmanku Annu Šabatovou, která se do případu vložila.

"Téměř od začátku pobytu vyjadřoval pan Rozhoň nespokojenost s umístěním do domova," píše Šabatová ve zprávě, kterou mají HN k dispozici. "Přestože podle závěrů diagnostiky z Domova Černovice ze dne 3. 12. 2009 nebyla ústavní péče pro pana Rozhoně vhodná, uzavřel opatrovník dne 4. 3. 2010 smlouvu o poskytování sociálních služeb s Ústavem sociálních služeb Lidmaň," poukazuje zpráva.

Žádost o zrušení smlouvy s ÚSP Lidmaň byla podána až v prosinci 2013 a smlouva byla ukončena k 2. 1. 2014.

"Bylo povinností opatrovníka, aby hledal jiné možnosti, jak pro něj zajistit bydlení a péči. Ten však až do konce roku 2014 neučinil žádné kroky k tomu, aby umožnil panu Rozhoňovi z nevyhovující služby odejít. Tím prodloužil zásah do jeho svobody, jakož i do práva na soukromý a rodinný život," podotkla Šabatová. Navrhla proto, aby se opatrovník, tedy město Pelhřimov, za způsobenou újmu omluvil. Nárok na náhradu materiální újmy by totiž podle ní byl u soudu promlčený.

"V září loňského roku byla panu Rozhoňovi sdělena ústní omluva za účasti vedoucí odboru a pracovnice pověřené výkonem opatrovnictví," říká starosta Pelhřimova Ladislav Med.

Vedení města také před několika týdny Rozhoně navštívilo. K tomu, že byl umístěn do ústavu proti své vůli, starosta říká, že Václav Rozhoň chodil na úřad s tím, že se ve svém bytě necítí dobře, že tam na něj všechno padá. "Dle mého názoru udělaly pracovnice odboru sociálních věcí vše ke spokojenosti pana Rozhoně v rámci v té době platných předpisů a možností. Žádné pochybení jsem neshledal," dodal starosta.

Přesto Rozhoň sám sebe označuje za oběť. "Mám následky, trauma, zdají se mi sny o ústavech. Chci už jen žít důstojný život," uzavírá. S opatrovnicí zůstává v pravidelném kontaktu, stará se o něj však především přítelkyně. V současné době probíhá nové soudní řízení o navrácení svéprávnosti, v době uzávěrky tohoto článku ve věci zatím nebylo rozhodnuto.