Digitalizace dnešních inovací pro přežití v budoucnosti

Několik let se mluví o tzv. Průmyslu 4.0. Pokud si tento koncept promítneme do roviny výrobního podniku, které oblasti a procesy dnes IT systémy a technologie modernizují, "digitalizují", tak aby se dalo mluvit o Průmyslu 4.0?

Štverka: Musíme si nejprve říci, co Průmysl 4.0 znamená. Já to chápu jako určitý evoluční krok, který na jednu stranu využívá toho, co se dnes v technologiích nabízí, a na druhou stranu reaguje na to, co se děje v byznysu. Přináší to nové výrobní technologie a nové možnosti práce s daty a každý, kdo má nějakou možnost, se toho chápe. Tím vznikají změny tradičních postupů, nové obchodní modely a tlak na práci s informacemi.

Georgievski: Řada společností ještě neukončila ani cyklus Průmyslu 3.0, takže je to skutečně individuální a závisí to na tom, v jakém stavu se procesy toho daného zákazníka nacházejí. Vidíme posun hlavně v oblastech, kde se dají jednoduše automatizovat činnosti, které se opakují, a tím pádem mít lehce aplikovatelné business cases. Znamená to, že u každého zákazníka může jít o jiný případ.

Průmysl 3.0 vs. Průmysl 4.0? Není to jako u jakéhosi státního úřadu, kde nechtěli zavést Windows, protože uživatelé ještě nezvládli MS-DOS? Jsou, nebo byly, předchozí verze Průmyslu X.0 vůbec nutné?

Georgievski: Pokud si pod Průmyslem 4.0 představujeme connected manufacturing nebo smart factory, propojení zařízení se systémy a řízení v reálném čase, musí být v podniku vybudovaný nejprve nějaký základ. To také znamená, že mnoho dat v něm už musí být. Z toho důvodu Průmysl 3.0 připraví zákazníka na Průmysl 4.0. Představa, že se to dá vybudovat z ničeho, bez toho, že by byly technologie a procesy v podniku nějakým způsobem nastaveny, si nemyslím, že by byla úplně reálná. Je třeba začít od základnějších věcí a teprve pak můžete postoupit na úroveň Průmyslu 4.0.

Jak silný je zájem o trendy v této oblasti u zákazníků?

Štverka: Jak kolega poznamenal, posun k Průmyslu 4.0 je v podstatě jakási cesta po určitém žebříku, schůdcích kvality, které je třeba řešit postupně. V současné době se setkáváme se snahou dotáhnout konektivitu ve výrobních procesech. Zejména v oblasti Operations Technology (OT, provozní technologie) dochází k potřebě připojit jednotlivá zařízení, zabezpečit je, aby vůbec byla vytvořena platforma pro další zpracování dat v centrálním systému. Většina zákazníků dnes tedy řeší záležitosti ohledně architektury propojení a jak konvergovat sítě provozních technologií s klasickým ICT.

Kdo a co vyvíjí tlak u podniků na digitalizaci, robotizaci, tedy Průmysl 4.0, případně IoT?

Štverka: Je to poměrně jednoduché. Jsou to zákazníci, zaměstnanci ve výrobním procesu a za tím vším konkurence jak na vlastním trhu podniku, tak na trhu práce. Tento tlak se promítá do nutnosti nějak reagovat, věci zefektivnit, udělat je spolehlivějšími a tím pádem zajistit, aby bylo podnikání efektivní a udržitelné.

Zákazníkovi je ale přece úplně jedno, co má jeho dodavatel nasazeno v IT, když dostane produkt nebo službu v pořádku, jak je zvyklý…

Štverka: Zákazníci si dnes ale zvykají na rychlejší a lepší službu, na produkty, které jsou lépe informačně vybaveny, a tady stoupá konkurenční tlak. Požadují hodnotnější výrobky a ten, kdo je schopen inovovat způsobem, který naplní rostoucí potřeby, získává. Aby však mohl takové výrobky produkovat efektivně a spolehlivě, potřebuje více digitalizovat ve výrobním procesu. Typickým příkladem je datová pasportizace výrobků, u kterých to dřív nebylo nutné.

Georgievski: Zákazníci požadují produkt, který je kvalitnější, je dodán rychleji. Vidíme i trend individualizace produktu, kdy se očekává, že zákazník má možnost si produkt upravit podle vlastních představ. Víme, že v průmyslu to znamená náročné úpravy v celém výrobním procesu. V tomto případě jde o změnu, kterou vyvolává zákazník. Z mého pohledu uvažují společnosti nad digitalizací ve dvou směrech. Jeden je o snižování nákladů a druhý se týká změny byznysového modelu, což znamená poskytování jiných služeb zákazníkům jiným způsobem.