Proč 30 tisíc lidí vykroužkovalo Vondru do Bruselu? Reprezentuje prozápadní a proevropské tradice ODS

Nejen státy, ale i partaje se udržují prostředky a idejemi, na kterých vznikly. Parafrází Masarykovy věty se dá vysvětlit nečekaný politický comeback veterána ODS Alexandra Vondry.

Téměř třicet tisíc voličů občanských demokratů vykroužkovalo Vondru z patnáctého místa kandidátky na druhé (čímž jej poslalo do Bruselu) nejspíše proto, že pro ně tento bývalý chartista a spolupracovník Václava Havla představoval prostředek, jak si v ODS pojistit původní proevropský étos. A také garanci úcty k polistopadové demokracii.

Pozor. Nejde o žádné tesknění po "ódéesovských schématech" nebo po dávné vůni v kuchyni u Klausů na pražském Proseku. Vondra nebyl u založení ODS, členem se stal až v roce 2006. Spoluzakládal však jejího předchůdce, Občanské fórum. Pět let byl prvním náměstkem ministra zahraničí Josefa Zieleniece z ODS, podílel se na vzniku česko-německé deklarace, v letech 1997 až 2001 byl velvyslancem v USA. Na to všechno později navázal při řízení resortů zahraničí, evropských záležitostí a obrany ve vládách Mirka Topolánka a Petra Nečase.

Značka Vondra zkrátka dodnes reprezentuje ty nejlepší prozápadní a proevropské tradice v historii ODS. A důvěryhodným Vondru činí třeba i spoluautorství petice Několik vět, která před třiceti lety pomohla občanům od strachu z komunistického režimu. Ukazuje se, že vedle těchto zářezů dnes v očích voličů jen pramálo váží Vondrova politická odpovědnost za aféry s nákupem minometů (2010) nebo s předraženou přípravou českého předsednictví EU v roce 2009. Byť kvůli tomu Vondra roku 2012 odešel z politiky.

Po rozchodu s Václavem Klausem jr. znamená Vondrův úspěch v eurovolbách pro vedení ODS vzkaz od voličů: preferujeme Západ, Evropu, důvěryhodnost i kontinuitu s předlistopadovým disentem. Z podobných důvodů si modří voliči urputně drží ve sněmovně i Marka Bendu, další kotvu s předlistopadovým sněním o Evropě. Kdy se Západu říkalo "ano", nikoliv "ano, ale…"