Černobylská havárie není jen o síle jádra

Na HBO právě běží zajímavý pětidílný seriál mapující celkem věrohodně dění po havárii v černobylské jaderné elektrárně před 33 lety. Pokud jste ho ještě neviděli, vřele doporučuji. Člověka silně mrazí, když si připomene, kolik lidí muselo zaplatit životem a zdravím chyby několika jedinců, a v neposlední řadě když si uvědomí, o kolik hůře by bylo, kdyby mnozí z nich své životy nenasadili a nezabránili následné katastrofě s následky nezměrně většího rozsahu.

Netuším, s jakými pohnutkami autoři seriál vytvářeli, nesnaží se totiž jednoznačně soudit jadernou energii ani přisuzovat míru viny konkrétním jedincům. Je spíše velice působivým dokumentem událostí, doby, lidských povah a politické zvůle. Závěry si divák může svobodně udělat sám.

Bude jistě nemálo těch, kteří se vyděšeni silou ukrývající se v jádru atomu přikloní na stranu odpůrců jádra. Pro mě je však seriál spíše připomenutím toho, že ať dělá člověk cokoliv, neměl by ztrácet pokoru a přestat zvažovat všechny eventuality. Kolikrát se už v minulosti učenci mýlili a teprve historie ukázala, jak malý byl jejich rozhled.

Pro mě tedy problém není v síle jádra, jako není ani v noži či pistoli, ale častěji spíše v lidech, kteří je používají. Ostatně také v případě kybernetické bezpečnosti odborníci s oblibou říkají, že největší slabiny a hrozby se nacházejí mezi židlí a klávesnicí.

Lidstvo se stalo závislým na energii, na obrovském množství energie. Proto se tolik úsilí věnuje tomu, jak ji co nejefektivněji získat. Koncentrace velkého množství energie v jediném místě s sebou nese vždy nejen výhody, ale i větší rizika. Nemusí jít pouze o jaderný reaktor, ale třeba o koncentrace škodlivin z tepelných elektráren, rizika poškození velkých vodních hrází, rizika výbuchu zásobníků soustřeďujících velké množství paliv. Všechna tato hlediska nahrávají nastoupené cestě decentralizace energetických zdrojů. Nenechme se však uchlácholit ani tím, že decentralizace a obnovitelné zdroje jsou samospásné. U mnohých z nich prostě jen ještě nemáme dostatečné znalosti a zkušenosti s jejich dlouhodobým používáním.

Díky dlouhodobé historii známe např. následky využívání uhlí. Nikdo už ani nespočítá, kolik obětí a kolik poškozeného zdraví přineslo a ještě přinese. V součtu patrně podstatně více než Černobyl. Ví se už také, že ani přimíchávání biosložek do pohonných hmot není pro ekologii takovým přínosem. Energetiku je zkrátka potřeba řešit s rozmyslem, nikoliv jen s pouhým přesvědčením. To platí i pro zastánce na první pohled ekologických řešení.