Jak se nezbláznit z technologií. Mění fungování mozku a člověk ztrácí soustředění i kreativitu

Na to, co přijde 30. listopadu 2013, se Tomáš Hajzler připravoval půl roku. Ten den měl podle plánu nejpozději o půlnoci vypnout mobilní telefon a internet a vrátit se k nim až za dalších šest měsíců. Potřeboval si odpočinout od sociálních sítí, e-mailů a telefonátů. Místo toho chtěl trávit více času s rodinou a přáteli, dopsat knihu a občas také nedělat vůbec nic.

O vyřizování e-mailů požádal kolegyni a další komunikaci hodlal zvládnout s pomocí telefonních budek, dopisů a osobních setkání. Tak jako v době, kdy žádné mobily a internet nebyly. "Bylo to náročnější, než jsem si myslel. Uvědomil jsem si, že u řady lidí neznám jejich poštovní adresu, protože kontakty na ně mám on-line. A z budky jsem se jim často nedovolal," vypráví zakladatel nakladatelství Peoplecomm, bloger a propagátor myšlenky svobody v práci.

Zjistil také, že bez internetu nedokáže vyhledat zdroje pro svou knihu, a tak po dvou měsících totálního odpojení začal používat vyhledávače. Postupně z různých důvodů přidával další technologie, ale bez sociálních sítí a mobilu vydržel celý půlrok. "Díky tomu jsem trochu zpomalil. Podařilo se mi tak v dnešním uspěchaném světě najít své vlastní vnitřní tempo," líčí Hajzler.

Jak se nezbláznit z technologií

Dalších 6
fotografií

Zároveň si ale uvědomil, že dokud si lépe neuspořádá život, bude pro něj sebedelší odpojení jen pouhou "dovolenou", po které se opět vrátí do bludného kolotoče. Dnes se tak do obrazovek nedívá po 18. hodině, občas si ordinuje den bez elektroniky a několikrát do roka odjede na pár dní k rodičům, kteří žijí bez internetu uprostřed lesa v Orlických horách. Kdyby mohl, přál by si ale času s technologiemi trávit ještě méně.

Epidemie závislosti

"Moderní digitální technologie fungují na algoritmech herních automatů v Las Vegas, které jsou vyvíjené tak, abychom na nich byli maximálně závislí. Je to epidemie, jejíž rozměry a dopady na naše životy ještě budeme muset pochopit," říká Hajzler.

Závislost na sociálních sítích pociťoval i kavárník Ondřej Kobza, který provozuje pražské podniky Café V lese či Café Neustadt a je známý také projektem Piana na ulici. "Každou chvíli jsem kontroloval, kolik mám lajků a co nového se děje. Úplně mi to narušovalo osobnost," popisuje Kobza, který kvůli tomu před rokem zrušil svůj účet na Facebooku s 13 tisíci fanoušky.

K tomuto kroku ho inspirovala kniha počítačového vědce a průkopníka virtuální reality Jarona Laniera nazvaná Deset důvodů, proč byste měli okamžitě smazat svoje účty na sociálních sítích. Počítačový vědec a průkopník virtuální reality v ní vykresluje sociální sítě jako prostředek, který manipuluje lidské chování, škodí demokracii, přispívá k nárůstu chudoby, zvětšuje odcizování ve společnosti a podporuje nenávist.

Kobza si zároveň ve svém chytrém telefonu odinstaloval internetový prohlížeč a zablokoval si všechny zpravodajské servery, protože měl tendenci je mimoděk během dne neustále kontrolovat. "Začal jsem daleko víc číst tištěné noviny a časopisy. Na internetu jsem dříve nedokázal přečíst delší článek do konce a zjistil jsem, že v tištěném vydání to jde daleko lépe. A protože mi trochu scházelo dávat o sobě vědět, stal jsem se fejetonistou časopisu Reflex," líčí kavárník.

Sdílíme zážitky, ale neprožíváme je

Od technologií se cíleně odpojuje i nejlepší česká slacklinerka Anna Kuchařová, která dělá sport podobný provazochodectví. Při něm se chodí po plochém pásu širokém několik centimetrů. Digitální detox poprvé praktikovala spíše náhodou, když v roce 2013 odjela na 10 týdnů chodit po "lajnách" do Ameriky, kde jí nefungoval telefon.

"Má mysl se ztišila a byla soustředěnější. Zmizela většina strachů a úzkostí, jež mě sem tam svírají. Byla jsem uvolněná a radostná," vypráví Kuchařová. Od té doby pravidelně jezdí do míst, kde není signál. Podařilo se jí uspořádat si život tak, že každý rok může několik týdnů trávit bez technologií. Loni to byly dohromady skoro dva měsíce. Někdy podle ní ale stačí vypnout telefon a počítač ve tři hodiny odpoledne a znovu je zapnout až druhý den.

"Uvědomuji si v těch chvílích, kolik hodin běžně strávím někde ve virtuálnu. Ale také to, jak sociální sítě mění naše vnímání reality. Dokážu relativně dobře pozorovat svou mysl. Přesto jsem se nachytala, jak se snažím zachytit a sdílet něco zajímavého místo toho, abych to prožila," popisuje vystudovaná architektka.

Všimla si u sebe i projevu fenoménu FOMO neboli fear of missing out, což je v překladu strach ze zmeškání něčeho zajímavého. Projevuje se často ve chvílích, kdy přátelé na sociálních sítích sdílejí fotografie třeba z dovolených či večírků.

"Digitální hygiena mi s tím pomáhá bojovat. Jakmile zjistím, že začínám závidět ostatním jejich báječné životy, vypnu telefon a jdu ven," říká Kuchařová.

Chvíle bez technologií jsou podle ní velmi osvobozující. "Najednou je ticho a klid. Nejen doma, ale i uvnitř mě. Přitom a potom ke mně chodí ty nejlepší nápady. Mám víc energie i času," líčí sportovkyně.

Černobílý displej láká k mobilu méně

Negativní vliv technologií na svou psychiku zaznamenal i redaktor Hospodářských novin Filip Sýkora. Před dvěma lety měl období, kdy se mu kvůli neustálému používání chytrého telefonu a sociálních sítí vůbec nedařilo delší dobu soustředit. Nedokázal udržet pozornost při práci ani při čtení knížky. A v těchto chvílích znovu utíkal k Facebooku či Twitteru.

"Problém posilovalo i to, že coby novinář sociální sítě využívám i v rámci své práce. Omlouval jsem si tak čas na nich strávený tím, že pracuji, i když mnohdy šlo o činnost, která nebyla zcela nezbytná," říká Sýkora.

Napadlo ho, že podobnou digitální roztěkaností musí trpět i lidé z dalších podobných profesí, jako jsou marketéři nebo správci sociálních sítí. A rozhodl se o tématu napsat článek. Přitom začal sbírat tipy, jak technologie dál používat, ale minimalizovat znaky závislosti a nesoustředěnosti.

Dnes tak nesleduje čas na telefonu, ale pořídil si hodinky a budík. Na mobilu má také černobílý displej, aby ho nelákaly barevné ikony aplikací. Z telefonu si smazal sociální sítě a u komunikačních nástrojů si vypnul notifikace. "Povolil jsem je jen u méně rozšířené aplikace, přes niž si píšu s rodinou a přítelkyní. Ostatní soukromé zprávy čtu jen jednou denně," přibližuje novinář.

Večer a na dovolené sociální sítě a chatovací aplikace nepoužívá vůbec. A čas na nich strávený limituje i na stolním počítači během pracovní doby. "Mám aplikaci, která umožní přístup k sítím třeba jen na půl hodiny denně. Člověk je pak používá mnohem uvážlivěji. Pomohly mi ale i aplikace pro ukládání článků pro pozdější přečtení jako Instapaper a Pocket," popisuje Sýkora.

Díky těmto krokům se nejen zlepšilo jeho soustředění, ale naučil se i lépe zvládat stres a nervozitu. "Právě v takových chvílích má člověk nutkání odbíhat k sociálním sítím či jiným lákadlům digitálního světa. Paradoxně ho to ale neuklidní, podobné služby mají potenciál ho rozčílit ještě víc. Je to začarovaný kruh, ze kterého se mi naštěstí podařilo uniknout," říká redaktor.

Technologie mění fungování mozku

Podle psycholožky Alžběty Protivanské nadměrné užívání internetu a interaktivních technologií mění způsob, jakým funguje náš mozek. "Díky tomu, že můžeme kdykoliv sáhnout pro mobil do kapsy a otevřít si na něm sociální sítě a internet, si náš mozek zvyká na neustálý přísun podnětů a informací. Brzy si navykne, že tak může utéct od nudy, vnitřního zmatku či samoty. A časem nedokáže hledat zábavu a pocit naplnění jinde," upozorňuje Protivanská.

Velké množství podnětů způsobuje nesoustředěnost a roztěkanost. Mysl jde jen po povrchu informace a nedokáže se pohroužit do hloubky. Tím se přehlcuje takzvaná pracovní paměť. "Jde o,náčrtník' mysli, kde pracujeme s informacemi tak, abychom vytvořili něco kreativního. Tím, že pracovní paměť přetěžujeme, jsme neustále ve stresu a ztrácíme pozornost," líčí Protivanská.

Ve stejném módu přitom mozek zůstane i poté, co odložíme telefon či počítač. Proto má dnes řada lidí problém přečíst stránku o formátu A4, natož knížku. Někteří neudrží pozornost ani u desetiminutového rozhovoru s druhým člověkem nebo u jedné linie svých myšlenek. Zhoršuje se jejich způsob vyjadřování i dlouhodobá paměť.

"S nástupem robotizace a automatizace poroste tlak na kreativní myšlení. Ovšem aby mozek přišel s neotřelým řešením, potřebuje zůstat u jedné činnosti dostatečně dlouho a propojit dlouhodobou paměť s dosavadní zkušeností. A toho nebudou lidé, kteří nadměrně používají technologie, vůbec schopni," varuje psycholožka.

Situaci podle ní ještě zhorší příchod 5G sítí, které umožní vznik tisícinásobně rychlejšího internetu a okamžitý přenos dat. "Jsme krok od toho, aby si lidé nechali instalovat do hlavy čipy, protože bude jednodušší se nechat zabavit internetem než skutečným životem. Jestli tak daleko dojdeme, záleží i na tom, zda začneme u dětí pěstovat pozornost, vztah k přírodě a mezilidské komunikaci," je přesvědčená Protivanská.

A dodává, že bojovat s negativními vlivy technologií na lidskou psychiku nepomůže žádný jednorázový digitální detox, ale jedině dlouhodobá změna návyků. "Jsme zvykové bytosti a náš mozek se velmi rychle vrátí do původních kolejí. Proto je potřeba, abychom dennodenně pracovali se svou pozorností a vnitřním klidem. A také abychom se naučili využívat technologie ve svůj prospěch, ale nedovolili jim, aby ony využívaly nás," říká psycholožka.

Trénink bdělé pozornosti

Osobní poradce, terapeut a autor blogu DigiDetox.me Matěj Krejčí radí začít s digitálním minimalismem postupně. "Můžete si stanovit třeba hodinu denně, kdy nebudete k dispozici on-line, a tento čas postupně protahovat. Jen omezit využívání technologií ale nestačí, lidé se musí naučit trávit čas sami se sebou nebo v činnosti s plnou pozorností."

On sám pravidelně praktikuje takzvanou bdělou pozornost a meditaci, což znamená, že se třeba během jídla snaží soustřeďovat jen na to, jak chutná, voní a vypadá.

"Pokud si v plné pozornosti povídáte s lidmi, působí to na ně velmi příjemně, protože v jejich okolí se jim už málokdo dívá do očí. Když cestuji MHD nebo jdu pěšky, často jen tak sleduji lidi okolo sebe. Mnoho z nich se skloněnou hlavou zírá do mobilů a nevšímá si ostatních. To je pro mě odstrašující příklad toho, jak na okolí nechci působit," říká Krejčí.

Jemu osobně digitální detox přináší klid a svobodu. "Například na Facebooku už víceméně nesleduji svoji zeď díky nástroji News Feed Eradicator, což mi pomohlo neporovnávat se s ostatními. Dříve mi to působilo úzkosti, protože jsem měl dojem, že nejsem dost dobrý. Poté co jsem omezil sledování lidí okolo sebe a upřednostnil osobní povídání, jsem daleko klidnější a více se soustřeďuji na sebe a své činnosti," líčí Krejčí.

Workshop digidetoxu i den off-line

Naučit Čechy, jak správně zacházet s technologiemi, aby byly dobrým sluhou, ale nikoliv zlým pánem, má za cíl i projekt Replug.me. Založila ho Karolína Presová, kterou k tomu inspirovala silná závislost na chytrých telefonech, s níž se setkala během svého pobytu v indonéské Jakartě.

"Lidé ve městech jihovýchodní Asie nemají možnost a často ani peníze chodit na jógu, učit se tančit nebo třeba malovat, proto je pro ně mobil to jediné, co jim zbývá k zábavě. Po nějaké době s ním spojí svůj život natolik, že bez něho nevyjdou z domu ani vynést odpadky. Důsledkem je informační přetlak, mentální únava a panika, pokud telefon nemají u sebe," popisuje Presová.

V Jakartě proto založila iniciativu, která se tímto problémem zabývala, a po návratu projekt přenesla do Česka. "Se závislostmi na technologiích tady tak velký problém není, jde spíš o nadužívání. Ráda bych ale, aby se situace, kterou jsem zažívala v Asii, u nás opakovala co nejméně," říká Presová.

V rámci Replug.me pořádá například workshopy digitální hygieny. Účastníci během nich dělají jakési výběrové řízení na to, co v on-line prostoru budou i nadále používat a jak často.

"Mohou se zamyslet nad tím, proč potřebují chodit dvacetkrát denně na Facebook a jestli se hodnota tohoto času vyrovná hodnotě informací, které tam dostanou. Přirozeně se jim tak daří používání mobilu nebo sociálních sítí omezovat na míru, která je pro ně osobně přínosná a nebere jim více, než dává," přibližuje Presová.

Workshop doplňuje také mentální trénink, během něhož si lidé mohou uvědomit, jak se v digitální době cítí. Účastníci se oprostí od všech běžných ruchů a podnětů a pomocí jednoduchých manuálních aktivit a specifických technik soustředění si vyprázdní hlavu. Podle Presové je to velmi osvobozující a uvolňující pocit, který je silnou motivací pro změnu v používání technologií.

Na problém nadužívání technologií upozorňuje i akce Den off-line, kterou pořádá internetový magazín Flowee.cz. První ročník se uskutečnil loni v sobotu 29. září. Jeho účastníci se na jeden den odpojili od technologií, především od mobilů a sociálních sítí. Zapojily se i známé osobnosti jako herec Tomáš Hanák, podnikatel Tomáš Čupr, biskup Václav Malý nebo youtuber Kovy. Na podzim plánuje Flowee akci zopakovat.

"Propagujeme tak myšlenku, že abychom zvládli žít v on-line světě, musíme umět zůstat off-line. To je klíčová schopnost dnešního člověka. Chtěli bychom, aby se Den off-line stal tradičním svátkem a aby se na ten den vypnuli třeba i mobilní operátoři nebo Seznam," popisuje Jan Müller a dodává, že loni se k akci vypnutím svých webových stránek připojily například deník Metro nebo společnost Lidl.

Technologiím vstup zakázán

Na trend digitálního detoxu zareagoval i turistický průmysl. Třeba irsko-francouzská cestovní kancelář Into the Tribe organizuje speciální zájezdy, během nichž se lidé mohou odpojit od technologií. A první podobné pokusy se objevují i v Česku. Například Resort Svatá Kateřina v Počátkách na Vysočině nově připravuje speciální program Digitální detox.

Hosté v rámci něj odevzdají elektronická zařízení jako telefony, tablety a počítače. "Místo trávení času na sociálních sítích a e-mailech se budou věnovat pohybovým aktivitám, józe či dechovým technikám proti stresu. Naučíme je ale i to, jak digitální detox zařadit do běžného života," přibližuje PR a marketingová manažerka resortu Eva Poulíčková. Program má fungovat na dobrovolné bázi, takže když si budou hosté potřebovat vyřídit něco nezbytného, elektronické přístroje budou mít k dispozici.

Podobnou oázu bez technologií buduje i Kamil Vacek, majitel společnosti TCCM. Vybral si k tomu příhodné místo − starý koňský ranč v Rabštejnu nad Střelou, který proslavil film Cesta z města Tomáše Vorla. V tom shodou okolností hlavní hrdina také uniká ze světa neustálého připojení k počítačům a telefonům do klidu venkova.

"Prodal jsem za život desítky milionů mobilů a zkazil tím spoustu lidí, tak se alespoň částečně snažím vytvořit protiváhu. Na ranči chci vytvořit svět, jaký tady byl před 100 lety. Bude tam elektřina, ale žádná televize, wi-fi ani mobilní signál," říká podnikatel. Celý projekt by měl být hotový v létě příštího roku. Vacek tam plánuje nabízet off-line workshopy pro digitální firmy z Prahy a na víkendy a prázdniny také pobyty pro rodiny s dětmi.

Článek byl publikován ve speciální příloze Hospodářských novin.