Zrušení karenční doby se může prodražit

Po jedenácti letech si opět začínáme zvykat na neexistenci karenční doby. Její zrušení je obhajováno sociální spravedlností, která zkrátka něco stojí.

Ale co vlastně představuje sociální spravedlnost? Je spravedlivé, aby nemocný v prvních třech dnech nemoci nedostal ze svého platu zhola nic? Je spravedlivé, aby zaměstnavatel vyplácel náhradu za nevykonanou práci? Zabřednout můžeme do nekonečného kruhu argumentů.

Kolik nás bude změna politiky stát, teprve uvidíme. Zavedení karenční doby v roce 2008 bylo spojeno s výrazným poklesem počtu dnů pracovní neschopnosti a ještě loni se prostonalo o 30 procent méně dnů než v roce 2007. Nelze samozřejmě prokázat, do jaké míry šlo snížení nemocnosti na vrub vymýcení simulantství, a jak se na něm podílelo častější přecházení nemocí.

Jisté je však jedno: vláda zrušením karenční doby zavádí pro firemní sektor roční úlevu na pojistném okolo tří miliard korun a zároveň na něj klade novou finanční povinnost v předem neznámé výši.

Nemocnost nejspíš nestoupne zpět na úroveň roku 2007, a to i díky rozšíření benefitu "sick days". I kdyby ale narostla jen o polovinu z rozdílu mezi lety 2007 a 2018, dodatečný náklad pro firmy by činil odhadem 10 miliard ročně. Nárůst nemocnosti by pak z nabídky pracovního trhu, již tak sužovaného převisem poptávky, ukrojil dalších 60 tisíc lidí.