Rajská pravidla Edenu: hřešit na pokuty

Fotbalový stadion Slavie sídlí ve vršovickém Edenu a eden čili ráj připomínají i pravidla jeho fungování. Radnice Prahy 10 má za to, že stánek pro dvacet tisíc diváků není multifunkční arénou, a že v něm tudíž jeho vlastníci nemohou pořádat koncerty. Jenže většinově čínská společnost Sinobo Stadium, které stadion patří, pojedla jako Adam s Evou "jablko ze stromu poznání". Poznala, že koncerty na Slavii si klidně pořádat může, když čas od času zaplatí pokutu.

Analogie s biblickým edenem totiž končí u přístupu radnice. Ta samozřejmě nemůže "hříšníky" z jejich Edenu vyhnat. Zaráží však, jak učinila z pokutování rutinní záležitost, aniž by jí vadilo, že trest nemá žádný dopad na změnu chování potrestaného. Zkrátka se hřeší, platí a zase hřeší a platí. Pořád dokola, k rajské spokojenosti všech zúčastněných. Na jedné misce vah jsou jen za poslední měsíc hojně navštívené koncerty skupin Kiss, Kabát, ZZ Top či naposledy německého Rammsteinu. A na druhé misce leží už více než půlmilionové sankce. Pořadatel sice tvrdí, že jsou neoprávněné, ale evidentně s nimi počítá a možná je i zahrnuje jako zvláštní "daň" do svého rozpočtu. Radnice o chystaných a ohlášených koncertech na Slavii dopředu ví, ale léta proti nim nic nepodniká, naopak je avizuje.

Nespokojenost okolních obyvatel s nadměrným hlukem, přemírou odpadků a dopravní zácpou v přilehlých ulicích pak řeší až ex post. S pokryteckým vysvětlením, že stavební úřad může zahájit správní řízení se Sinobo Stadium jen poté, co si někdo z občanů stěžuje. Bohužel, takové formální lpění na pravidlech je v Česku rozšířený šlendrián. Ne-li dokonce byznys.

Například developeři raději platí pokuty za neprovedení povinného archeologického průzkumu staveniště, než aby riskovali zpoždění stavby. Řešením by jistě byly citelnější a včasné − tedy nikoli nutně vyšší − postihy. To by ale správcům tuzemských "edenů" muselo aspoň trochu záležet na nápravě, spravedlnosti a veřejném zájmu.