Komentář Petra Honzejka: "Tlučhuba" ve vládě "cizopasníka"

Ministrem kultury za ČSSD bude Lubomír Zaorálek. Je to mimořádně vtipný vývoj, který ukazuje, o co v celé záležitosti skutečně šlo. Rozhodně ne o věcné či odborné argumenty či o českou kulturu. Jen o to, aby byl uspokojen Miloš Zeman, který se odmítáním Michala Šmardy mstil ČSSD, že odstavila jeho "protégé" Antonína Staňka.

Důkazy? Poněkud se třeba vytratila ona "elementární odbornost" původně požadovaná prezidentem. Zaorálek je jistě schopný politik, intelektuál, expert na zahraniční problematiku. Ale že by byl kdovíjakým odborníkem na zákruty českého kulturního provozu, to tedy opravdu ne. Zábavná je také nekonzistence Andreje Babiše. Ten na adresu Michala Šmardy říkal: "S tím pánem ve vládě nebudu, jen by kritizoval." Nyní kupodivu nemá problém s Lubomírem Zaorálkem, jehož kritické poznámky na Babišovu adresu se mají k těm Šmardovým podobně jako kulomet ke špuntovce. Zaorálek byl proti vstupu ČSSD do vlády a na sjezdu před necelým rokem přirovnal Babiše k cizopasnému fíkusu. Podobně jako fíkus vysává stromy, oligarchie dle Zaorálka hrozí vytunelovat demokracii. Kdepak je Babišovo zděšení, že by takový člověk nutně "rozvrátil vládu"?

Rozepře o ministra kultury jsou u konce, Zeman jmenuje do vlády veterána z ČSSD Zaorálka

22. 8. 2019 ▪ 4 min. čtení

Na první pohled by Zaorálkova nominace mohla vypadat jako truc vůči Miloši Zemanovi. Ten Zaorálkovi dlouho nemohl přijít na jméno, protože figuroval mezi "zrádci", kteří ho v roce 2003 potopili při nepřímé prezidentské volbě. Jenže od té doby se situace změnila. Zeman akceptoval Zaorálka jako ministra zahraničí v Sobotkově vládě, dokonce se s ním začal scházet na partie šachů. Souznění se projevilo třeba tak, že na ambasádu do USA byl vyslán Zemanův muž Hynek Kmoníček. Nebo tím, že Zaorálek připravil servilní prohlášení vůči Číně, ve kterém se ústavní činitelé distancovali od přijetí tibetského dalajlamy ministrem kultury Danielem Hermanem. Zeman nemá důvod Zaorálka odmítat, i proto si ho ČSSD vybrala. Celé našlapování sociálních demokratů kolem Miloše Zemana je zábavné. Ještě před pár dny Jan Hamáček říkal, že pokud nebudou moci suverénně rozhodovat, kdo bude reprezentovat jejich program, nemá účast ve vládě smysl. Zjevně to už neplatí. Sonduje se předem, kdo by prezidentovi nevadil; Zeman je akceptován jako vrchní stranický personalista. Důstojnost strany nabývá prudce negativních hodnot.

Zaorálek nepochybně funkci ministra kultury zvládne. Je zkušený matador, rozhled ani vzdělání mu nechybí, což se projevuje i praktičtějšími způsoby než rozvinutou schopností začít větu a nikdy ji neukončit. Hodnocení Andreje Babiše, který o Zaorálkovi nedávno prohlásil, že je to líný tlučhuba, zcela přiléhavé není. A i kdyby bylo, ve Vídeňské opeře ho klidně představit může. Zajímavé je spíš, proč do toho jde Zaorálek, když je podle něj oligarchie takovým nebezpečím pro demokracii. Zřejmě si to Zaorálek jako filozof zdůvodnil dialekticky − skrze zákon o jednotě a boji protikladů. Každopádně se jede dál. Zeman a Babiš vědí kam. Prezident ke stále většímu podílu na moci, Babiš ke klidnému vládnutí do řádných voleb. Kam jede ČSSD? To asi neví ani ona sama.