Regulace turismu i bydlení má limity. Je v tom až příliš mnoho peněz a protichůdných zájmů

Popis ideálního turisty a nájemníka se od sebe příliš neliší. Alespoň z pozice landlorda a obyvatele turisticky atraktivní lokality. Má jít o člověka, který utrácí hodně peněz, platí včas, a pokud možno se zdržuje někde úplně jinde.

Svět se ovšem neřídí ideály úzké skupiny (aspoň ne vždy), a tak turisté houfně jezdí do destinací, o kterých si přečtou, že stojí za to, je jich plno, přeplňují ulice, dopravní prostředky, restaurace a ano, také byty. Nájemníci zase stále něco chtějí, stěžují si na zvyšování nájemného, nefunkční služby, nepříjemného majitele, a navíc na turisty, které berou jako ohrožení.

Přestože se skoro každý v životě stal nájemníkem či turistou, ve vyhrocených situacích jde o nesmiřitelné nepřátele. Jako třeba těsně před prázdninami, kdy se v mnoha zemích prohnaly demonstrace proti přehnanému turismu. A obavy z nedostupného bydlení byly hlavním sloganem těchto protestů.