Musíme se uskromnit. Od roku 1971 žijeme na dluh, spotřebujeme více, než dokáže příroda za rok obnovit, říká environmentalistka

Od roku 1971 žijeme na dluh generacím, jako lidstvo spotřebujeme více, než dokáže příroda za rok obnovit. "Ochraňovat životní prostředí už je teď passé. Musíme jako společnost udělat takové změny, abychom jej dokázali zachránit a nezničili si svět, ve kterém žijeme," říká environmentalistka a zakladatelka agentury Envirostyl Jana Půlpánová.

Pokud o sobě dnes firma prohlásí, že je ekologická, co přesně to znamená?

Vedení i zaměstnanci mnoha společností se domnívají, že ekologická firma je taková, která třídí odpad, šetří papírem i vodou či zbytečně nesvítí v kancelářích. Ale není tomu tak. Ekologickým se podnik stane teprve tehdy, nastaví-li tak svůj byznysmodel, tedy své vize, hodnoty, cíle a hospodaření. Důležité je, jak přerozděluje peníze, do čeho je směřuje a jaký dopad na životní prostředí má jeho činnost. Pokud preferuje byznysmodel s negativním dopadem na životní prostředí, tak není ekologická, i kdyby třídila sebevíc. Správný byznysmodel by měl obsahovat hodnoty směřující k záchraně životního prostředí. Kromě hodnoty peněz je do něj třeba vložit i hodnotu čistého vzduchu, čisté půdy, zdravých potravin, rozvoj biodiverzity a podobně. A platí to nejen pro výrobní společnosti, ale i pro kanceláře, studia, banky. Pro všechny.

Co konkrétně musí takový byznysmodel obsahovat?

Pokud se na svět podíváme v kontextu dnešní doby, dojde nám, že jsme v environmentální krizi. Abychom dokázali nikoliv ochránit, ale zachránit životní prostředí, musí každá společnost konat v rámci svého zaměření to nejlepší. Právní kancelář se může například zaměřit na pomoc s přísnějším postihováním firem a jednotlivců, kteří poškozují životní prostředí a legislativa na ně nedosáhne. Výrobní firmy by zase měly při navrhování svých produktů užívat šetrné technologie. V potravinářství jde třeba o rozvoj masových náhražek, v textilním průmyslu o barvení textilu bez vody za pomoci tlakového válce. Ve službách jde o sdílenou ekonomiku. Důležitý je také ekodesign, kdy firmy přidávají garanci opravitelnosti, prodlužují i záruku a zajímají se o životní cyklus svého výrobku. To jsou byznysmodely, které je třeba rozvíjet.

To je ale úplně jiný rozměr ochrany životního prostředí.

A to je právě pointou. Věci jako třídění odpadu, šetření energiemi či vodou by totiž měly být úplně normální a neměli bychom o nich hovořit jako o ekologickém chování. Bohužel pro většinu firem i jednotlivců je i toto vrcholným nadstandardem, který jim přináší spíše jen náklady navíc. Dnešní doba tedy potřebuje společenskou změnu, aby tyto věci byly skutečně normální a nikdo je už nemusel řešit. Ušetřený čas i finance by pak firma mohla vložit právě do naplňování cílů svých byznysmodelů s pozitivním dopadem na životní prostředí. Ideální ekologický svět je nastaven tak, že vlastně není třeba žádná životní prostředí chránící legislativa, protože tyto hodnoty mají lidé v sobě.

Ale tento ideální svět stojí na úplně jiném společenském základu.

Přesně tak. A o tom hovořím. Abychom se začali skutečně chovat ekologicky, potřebujeme rapidní změnu. Je třeba postupně změnit byznysmodely tak, aby v nich byla hodnota životního prostředí, a tím se postupně změní i myšlení všech lidí. Globálnímu klimatu je úplně jedno, jestli v kanceláři lidé dokonale třídí odpad. Ale není mu jedno, jestli létají letadlem na dovolenou a tam ještě jezdí na výlety lodí. Je mu jedno, že v práci lidé šetří vodou, když mají nadspotřebu masa a podobně. Aby tedy byla firma opravdu ekologická, měla by mít mimo jiné pouze veganskou kuchyni z co nejvíce lokálních zdrojů. To je totiž jeden z projevů skutečnosti, že opravdu řeší svůj dopad na životní prostředí. Lidé v takových firmách budou mít nižší spotřebu masa, což je dobře nejen pro přírodu, ale i pro jejich vlastní zdraví.

Jak si myslíte, že lze tohoto ideálního stavu docílit?

Jednou z cest může být postupná změna systému pomocí nastavení nových norem. Takovou normou či chcete-li normalitou třeba bude, že maso se jí jedenkrát za týden. Děti ve škole i dospělá veřejnost musí mít k dispozici více zdravých a nutričně bohatých jídel bez živočišných produktů a hlavně musí vědět, co se skrývá za živočišným průmyslem za utrpení a jak moc tento průmysl škodí životnímu prostředí. Málokdo třeba ví, že v jednom kilogramu hovězího masa je 15,5 tisíce litrů virtuální vody. Tímto termínem se označuje celkové množství vody, které je obsaženo v rámci všech fází produkce v předmětech i potravinách. Když budou mít lidé takové informace k dispozici, mohou si lépe uvědomit svůj dopad na životní prostředí. Při této cestě hraje hlavní roli vzdělávání. Další cestou ke změně je daňové znevýhodnění, případně zastavení dotací například živočišné výrobě. Pokud by maso stálo svou skutečnou cenu včetně započítání negativních externalit a dopadů na životní prostředí, jeho spotřeba by rapidně klesla sama a tak by tomu bylo i v jiných případech.

Mnoho lidí to dnes vnímá jako omezování, tak by to ale být bráno nemělo.

Tvorba společenských revolucí v dějinách často končí dlouhými roky nesvobody. Nemyslíte, že to je důvod, proč někdo může mít obavy z názorů, jako je ten váš?

Je to možné. Proto je potřeba vytvářet ekologické prostředí skrze změnu byznysmodelů a změnu nastavení toho, co je vlastně normální. Lidé by neměli mít pocit, že je někdo omezuje, měli by sami chtít své návyky a životní styl změnit v kontextu potřeb dnešní doby. Nejde o totalitu, ale o přirozenou změnu skrze vzdělávání mladé generace, byznys i politiku, ve které je třeba udělat změny, jež se musí dít hned.

Je třeba řešit sucho, připravit se na velké výkyvy teplot, místo technických plodin pěstovat potraviny, nahradit konzum odpovědností a méně pracovat a být více s rodinou a přáteli.

Mluvíte o změnách byznysmodelů, ale tyto změny by pravděpodobně byly nesmírně nákladné. Zvýšené náklady spojené s opravdu ekologickou produkcí či jednáním by se promítly do cen výrobků, jinak by byla ohrožena ziskovost.

Co třeba úvaha, že není třeba stále vyrábět a kupovat nové nebo že není třeba vlastnit velké množství věcí? Lidé ušetří peníze i životní prostředí, když koupí věc repasovanou, recyklovanou či z druhé ruky. U textilu jsou to second handy, u elektroniky třeba bazary. Ekologie je i v tom, že využívám, co tu je, a neprahnu pořád po novém. A když půjdu do extrému, i boty si můžete ušít sami. Existují workshopy, kde vás to šikovní ševci naučí. Za dva tisíce máte kvalitní boty na míru a ideálního střihu, které vydrží roky.

Co firmě může přinést, když si osvojí ekologické chování?

Větší smysluplnost práce pro lidi a užitečnost fungování firmy. Podniky by se měly zaměřit na to, aby z nich měli reálně užitek lidé a společnost, a ne jen pár privilegovaných. Uvědomme si, že 26 lidí na světě vlastní majetek jako 3,8 miliardy lidí. A to je velká nerovnost. Ekologický přístup je o tom, že firma funguje pro životní prostředí a pro lidi, ne jen pro privilegovaného majitele.

Firma ale musí být zisková, aby mohla fungovat.

Dnešní svět nepotřebuje ziskové firmy, dnešní svět potřebuje změnu společnosti a záchranu životního prostředí. Nicméně profitovat lze i na zdravém životním prostředí a zdravé společnosti. Leckdo tvrdí, že ekologické chování zdraží cenu výrobků i služeb. Za současnou nízkou cenu mnoha výrobků ale může to, že nejsou postihováni ti, kdo životní prostředí poškozují. Ve chvíli, kdy společnost začne postihovat a znevýhodňovat jeho poškozování, bude ekologie rázem levnější.

Článek byl publikován ve speciální příloze Hospodářských novin.