Jen zisk, nebo i udržitelnost? Otázka účelu korporací v EU zůstává bez odpovědi

Aktuálně revidovaná regulace EU v oblasti udržitelnosti stále vyvolává otázku, zda je účelem velkých obchodních korporací vytvářet zisk, anebo je jím spíše povinnost přispívat svou činností k udržitelnému rozvoji, ochraně klimatu a prospěchu širší společnosti.

V posledních několika letech byla na půdě EU přijata celá řada směrnic, které si kladou za cíl uložit velkým obchodním korporacím povinnost přispívat k udržitelnému rozvoji a boji za ochranu klimatu. Problémem je, že evropské společnosti soutěží na globálním trhu, kde účelem existence jejich konkurentů je zpravidla pouze tvorba zisku.

Obě zásadní směrnice – o reportingu v oblasti udržitelnosti (CSRD) a náležité péči (due diligence) v oblasti udržitelnosti (CSDDD) – jsou proto nyní předmětem zásadní revize a jejich účinnost byla odložena.

I přes tyto ambivalentní kroky EU stále častěji vyvstává mezi advokáty, akademiky, ale také mezi manažery korporací otázka, jak regulaci v oblasti udržitelnosti vůbec vnímat. Laicky řečeno, co se po korporacích chce? Jaký má být jejich účel? Je i nadále možné zakládat korporace výlučně za účelem dosahování zisku a realizace vlastního podnikatelského záměru zakladatelů?

Komentář

Omnibus tahá za ruční ESG brzdu. Evropa ale opět neříká tak ani tak

31. 3. 2025 ▪ 4 min. čtení

České právo obchodních korporací dnes umožňuje zakladatelům dle jejich uvážení vymezit účel korporace. Korporace tak může realizací svého předmětu podnikání cílit výlučně na dosahování zisku, může však také sledovat společensky odpovědný či veřejně prospěšný přesah. Pokud korporace do svého účelu vtělí rovněž udržitelnost či jiný veřejně prospěšný zájem, musí být v takovém případě připravena na riziko, že bude volána k odpovědnosti, pokud těchto filantropických cílů dosahovat nebude.

V zahraničních korporacích, jejichž právní úprava umožňuje vytyčit si širší společenský cíl vlastní existence (např. ve Francii), přistupují k této možnosti spíše zdrženlivě, a to právě kvůli možným rizikům spojeným s dobrovolným vytyčováním filantropických či obtížně dosažitelných klimatických cílů.

Z jednoho pohledu se tedy dá říci, že si těmito dodatečnými cíli na sebe pletou společnosti bič. Druhý pohled říká, že právě „nadstavba“ nad pouhou tvorbou zisku firmám zvyšuje konkurenceschopnost. Otázka, zda to tak opravdu je, však stále zůstává bez jasné odpovědi. Stejně tak není v tuto chvíli jasné, jakou měrou bude revidovaná regulace v oblasti udržitelnosti korporace k přijímání společenských a environmentálních cílů skutečně nutit.