Když Karlín kvasil

Jména českých architektů dob minulých jsou všeobecně známá − Jan Kotěra, Pavel Janák nebo Josef Gočár patří k významným osobnostem českých dějin. Se staviteli je to ale jiné. Jejich jména většinou upadla v zapomnění a v encyklopediích se objevují jen sporadicky. Ovšem neprávem.

Je to i případ Václava Nekvasila, jehož stavební firma vybudovala jen v Praze a blízkém okolí zhruba 600 staveb, mimo jiné palác Koruna na Václavském náměstí, branický pivovar, vodárnu v Podolí nebo pavilony psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích.

Pozemky za věno

Václav Nekvasil se narodil 14. února 1840 ve Kbelích u Prahy. S vyznamenáním vystudoval pražskou techniku a roku 1862 nastoupil do praxe ke staviteli Františku Zvěřinovi a později k Františku Kocourkovi v Karlíně. Ten mu 1. května 1864 vystavil vysvědčení o zednickém řemesle, Nekvasil u něj ale zůstal ještě další tři roky. Teprve pak se odhodlal k vlastnímu podnikání a zažádal magistrát o povolení k provozování zednické živnosti. Od rodičů získal pozemek ve Kbelích, na kterém rodina provozovala malou továrnu na asfaltovou lepenku.

Byl to slušný základ podnikání, Nekvasil se ale zpočátku do větších staveb ještě nepouštěl. Projektoval hlavně střešní konstrukce pro různé průmyslové stavby. Opravdový podnikatelský rozmach přišel až po svatbě s Alžbětou Pšeničkovou, jejíž otec byl vrchním pokladníkem c. k. zemské pokladny v Praze. Za získané věno pořídil mladý podnikatel laciné parcely v Karlíně, kde si také postavil vlastní dům.

Postavte si cukrovar!

Karlín byl tehdy ještě předměstím Prahy, oddělený městskými hradbami. Stála zde Ferdinandova kasárna, areál Invalidovny, kostel s klášterem, několik továren a pár roztroušených domků. Roku 1866 ale padlo rozhodnutí hradby zbořit a dalo se očekávat, že ceny pozemků rychle porostou.

Když Karlín kvasil

Další 2
fotografie

Nekvasil ovšem nechtěl jen obchodovat s nemovitostmi, konečně začal i stavět. Už koncem 60. let 19. století se seznámil s dalším karlínským podnikatelem Vincencem Daňkem, který se specializoval na výrobu cukrovarnických strojů. Nekvasilovi se tento obor zalíbil a rozhodl se s Daňkem spojit. Výsledkem pak bylo roku 1869 postavení cukrovarů v Toušeni a Kralupech nad Vltavou.

Spolupráce se úspěšně rozvíjela a oba podnikatelé spolu začali jezdit po Čechách i Moravě, kde hledali vhodná místa pro stavbu dalších cukrovarů. Často také agitovali přímo mezi rolníky, kterým nabízeli kompletní servis od založení společnosti až po zajištění stavby a vybavení cukrovaru. Byli dokonce ochotni nabídnout i úvěr.

Německá odbočka

Kvůli obchodním neshodám se ale vztahy obou podnikatelů brzy zhoršily, takže se už po třech letech rozhodli jít každý vlastní cestou. Nekvasil, jehož firma fungovala od roku 1873 jako klasické stavitelství, ještě nějaký čas pokračoval ve stavbě cukrovarů. Po krachu na vídeňské burze téhož roku se ale cukrovarnictví dostalo do krize, což pro firmu znamenalo velké ztráty.

Práci ovšem bylo třeba sehnat. Nekvasil se tedy vydal do ciziny, kde postavil kostel v bavorském Schirndingu a šest budov pro centrální nádraží v nedalekém Hofu. Koncem 70. let se naštěstí situace uklidnila a podnikatel se mohl vrátit do vlasti. Roku 1885 získal zakázku na stavbu karlínské radnice a v letech 1885 až 1889 realizoval i rozsáhlý areál c. k. mužské trestnice na Pankráci. Za vzorové provedení této stavby obdržel od císaře Františka Josefa I. rytířský řád a později byl jmenován císařským radou.

Václav Nekvasil (1840–1906)

Narodil se 14. února 1840 ve Kbelích u Prahy. Vystudoval pražskou techniku, roku 1868 se výhodně oženil a věno investoval do pozemků v Karlíně. Založil zde stavební firmu, která se později zařadila k největším v zemi. Zpočátku se zaměřoval hlavně na cukrovary, poté stavěl i další budovy jako školy či kasárna. Od roku 1881 byl členem pražské obchodní komory a roku 1887 se stal i poslancem zemského sněmu. Patřil k iniciátorům konání Jubilejní zemské výstavy v Praze roku 1891. Za zásluhy obdržel Řád Františka Josefa I. a titul císařského rady. Zemřel 9. března 1906.

Roku 1890 byl spolu s dalším karlínským podnikatelem Františkem Křižíkem iniciátorem konání Jubilejní zemské výstavy v Praze. Podílel se na její přípravě ve veletržním výboru a roku 1891 na ní pochopitelně i vystavoval.

Od kasáren po cihelny

Roku 1890 postavil jezdecká kasárna ve Vysokém Mýtě, o rok později budovu Českoslovanské akademie obchodní v Resslově ulici v Praze. V roce 1892 vybudoval zemskou polepšovnu v Opatovicích, jezdecká kasárna a městskou elektrárnu v Karlíně. Do roku 1900 postavil kasárna v Pardubicích, Jindřichově Hradci, policejní kasárna v Praze v Bartolomějské ulici, Krajský soud v Uherském Hradišti, měšťanské školy a reálku v Karlíně, školu v Třeboni, gymnázium ve Štěpánské ulici v Praze, poštovní úřad v Písku či kostel v Tochovicích.

Z průmyslových staveb realizoval Měšťanský pivovar na Královských Vinohradech, Společenský pivovar v Braníku, První pražský měšťanský pivovar v Holešovicích, Schwarzenberský pivovar v Lounech, sladovny v Uherském Hradišti a Hradci Králové nebo cukrovar v Dřevohosticích. V rodných Kbelích pak vybudoval dvě kruhové cihelny s žárovými pecemi, které dodávaly jeho firmě cihly a tašky.

Z výčtu realizací je patrné, že Václav Nekvasil byl neobyčejně pracovitý. Jeho aktivní život ukončila až vážná nemoc, které 9. března 1906 podlehl.

Led z Braníka

Po Nekvasilově smrti převzal vedení společnosti jeho nejstarší syn Otakar, který také vystudoval pražskou techniku. Firmu nadále rozšiřoval, takže se brzy stala jednou z největších českých stavebních společností. Její hlavní sídlo zůstalo v Karlíně, pobočky ale měla také v Nymburce, Hradci Králové, Třinci a Ústí nad Labem.

Rozvoji firmy pomáhal i zisk dalších významných zakázek, mezi nimiž byla i výstavba Akciových ledáren v Praze-Braníku. Hlavní město sice už jedny ledárny mělo, původní dřevěná lednice ale dlouholetým používáním přestávala plnit svou funkci a bylo nutné ji nahradit. Pro stavbu nové budovy si město vybralo pozemky v Braníku, které vyhovovaly všem požadavkům. Ležely při břehu Vltavy, vzdálenost mezi lednicí a ledovým přístavem nebyla větší než 25 metrů a řeka byla v těchto místech ještě čistá. Stavba začala v říjnu 1909 a dokončena byla za necelé dva roky. Hlavním projektantem se stal známý pražský architekt Josef Kovařovič.

Poválečná tečka

K dalším zajímavým zakázkám patřily stavby paláců Koruna (1912), Adria (1923) a také paláce YMCA na Václavském náměstí. Tento projekt financovalo křesťanské hnutí mladých mužů (Young Men's Christian Association), jehož cílem bylo šíření vzdělání a kultury mezi mládeží. Stavba probíhala v roce 1928 a kromě firmy Václav Nekvasil, stavební a. s. se jí účastnil také pozdější akademik Stanislav Bechyně.

Roku 1890 byl spolu s dalším karlínským podnikatelem Františkem Křižíkem iniciátorem konání Jubilejní zemské výstavy v Praze.

Vedle paláců vybudovala firma také několik svatostánků. Významnou se stala například stavba Husova sboru v Praze-Vršovicích nebo kostela sv. Václava v Praze-Bohnicích. To už se ale blížil konec 30. let a Evropa se začala připravovat na válku.

Roku 1938 získala firma Nekvasil ještě zakázku na výstavbu pěchotních srubů v severočeské Chrastavě, kvůli vstupu německých vojsk ji ale už nedokončila. Po osvobození republiky přišlo znárodnění. Roku 1948 kdysi významná pražská společnost po více než 70 letech zanikla.

Článek byl publikován v komerční příloze Hospodářských novin a týdeníku Ekonom a Respekt.