Žijeme v simulaci? Myšlenka dráždí vědce i laiky, kteří na její výzkum poslali skoro čtvrt milionu dolarů

Chce, abych si myslel, že chuť, barvy, zvuky i mé vlastní tělo jsou skutečné. To se mě ale démon jen snaží oklamat. Jediné, v co mohu věřit, je, že existuji. Když takto mohu přemýšlet, musím existovat. Myslím, tedy jsem, píše francouzský filozof René Descartes v polovině 17. století o jediné jistotě, kterou podle něj lidská bytost má. O více než tři sta let později zamíří do kin trilogie Matrix, jejíž děj stojí na podobné myšlence. Fyzický svět vykresluje jako iluzi, jen démona v ní nahradily stroje. Všechny podobné myšlenky dnes zastřešuje simulační hypotéza. V duchu Matrixu a Descarta se ptá, zda lidmi vnímaný svět není jen iluzí. Dokonce se nebojí jít ještě dále a zničit i onu jedinou Descartovu jistotu. Uvažuje totiž, že i sám člověk, jeho vědomí, může být jen simulací. Kdo takovou simulaci režíruje? Odpovědí se nabízí víc: mohou to být potomci lidí, stroje nebo i mimozemská civilizace.