Česko je krásná, bohatá země, kde žije deset a půl milionu permanentně naštvaných lidí, říká ekonom Hampl

Ekonom Mojmír Hampl se v knížce Pro Čechy je nebe nízko pouští do rozborů, proč mají Češi malé ambice. Kromě ekonomických postřehů (například proč máme rádi slevy a jsme mistři kalkulačky) ho rozbor české povahy zavede i do celkem vzdálené historie − třeba do období reformace a husitství.

HN: V tom textu vlastně naznačujete, že žijeme v dobré zemi, ale nejsme jako Češi ani hrdí, ani příliš spokojení.

Ano, Česko je krásná, bohatá, k žití velice dobře uzpůsobená země, kde žije deset a půl milionu permanentně naštvaných lidí.

HN: Češi podle vás "hrají pod svůj potenciál". Čím to je?

To je velmi těžká otázka. Zdá se, že nás vyškolily dějiny. Třeba v období reformace jsme byli nejnadšenější stoupenci náboženství, fundamentalisté, kterým nebylo v Evropě rovno. Za svoji víru jsme se dokonce byli schopni vyvražďovat. V dnešním kontextu je to až neuvěřitelná představa. Záměrně to přeženu: když se dnes podíváte na Islámský stát a podivujete se nad tím, jak někdo může radikálně, militantně obhajovat nějakou duchovní myšlenku, stačí se podívat na husity. A teď se možná moji kamarádi historici budou usmívat − řekl bych, že jsme se poučili, že když za velké myšlenky bojujeme sami, je nás málo a jsme snadno porazitelní, tak nás to jen semele a nic ve výsledku nezískáme.