Česko, země plná hobitů

Mají rádi svůj klid a snaží se zůstat spíš nenápadní. Libují si v pohodlném životě, neradi opouštějí své domovy a neradi cestují po světě. Málokdy se zajímají o záhady. Jen zřídkakdy se zapojují do válek nebo do jakýchkoli jiných sporů okolního světa. Ze všech jídel mají nejraději houby. Nepřipomíná vám ten popis někoho? Ne, nejde o Čechy. I když…

Jde o hobity J. R. R. Tolkiena, o fiktivní národ malých lidí, kteří se mimo jiné vyznačují tím, že se bojí těch "velkých", a proto se jim raději vyhýbají. Jako Češi.

Hobit je podle Tolkiena postava mnohem barvitější, pozitivnější a vlastně docela statečná a ani všichni obyvatelé Česka nejsou zdaleka takoví zápecníci, jak ona karikatura v úvodu naznačuje. Přesto je bohužel nutné si přiznat, že opravdu vytváříme až příliš silný dojem "malých" a pasivních lidiček, kteří, když se kolem nich něco velkého děje, jdou raději stranou.

Jak před lety řekl Lidovým novinám profesor Jiří Kabele: "Jsme v mém pohledu trochu zvláštní národ/společnost. Máme rádi své pohodlí a jistoty. Jsme opatrní, skeptičtí, jen si bohužel na můj vkus příliš libujeme v moralizování druhých. Vlastenci jsme, když nám teče do bot, a v cizině. Ale také jenom odsud­ posud. (…) Češi mi ostatně připomínají hobity, nelákají je dobrodružství, a proto na těch velkých vizích jim vlastně moc nezáleží."

Moderní demokratické společnosti sluší, když jsou její členové aktivní. Nesmí se to přehánět, jako ostatně cokoli, ale aktivní jedinci posouvají společnost dopředu. Aktivní tím, že umí zaujímat postoje, nestydí se za ně a nebojí se po odpovědných žádat změny. Jenže hned několik příkladů ze současnosti dost nepříjemně naznačuje, že takovéto mentální nastavení v Česku nepřevládá.

Příklad první

Maminka žáka čtvrté třídy ZŠ Hroznová v Brně sepsala v polovině srpna pro časopis A2larm naprosto děsivý příběh. Česká spořitelna si se školou domluvila projekt s názvem Abeceda peněz, který obě instituce prezentovaly jako věc užitečnou pro zvyšování finanční gramotnosti žáků. Paní učitelka to oznámila rodičům na třídní schůzce a hned po nich žádala písemné souhlasy například s focením dětí pro propagační účely banky. Děti měly také banku navštívit, banka jim měla dát pro jakousi hru každému tři tisíce korun a škola měla nakonec zveřejnit článek o tom, jak je Česká spořitelna skvělá.

Jediný, komu to celé přišlo divné, byla zmíněná maminka. Nikdo další se neozval. Celou věc teď prověřuje ministerstvo školství, ale i bez toho je na první pohled zjevné, že jde o bizarní marketingovou akci, která evidentně překročila kromě přijatelné míry zdravého rozumu a vkusu možná i nějaké další hranice. Přičemž je docela možné, že si část rodičů myslí, že nechat devítileté děti tajtrlíkovat v kloboučcích s logem České spořitelny na reklamních materiálech banky je ten nejlepší způsob, jak je naučit zacházet s financemi. Pokud je to ale jeden rodič proti všem, svědčí to nejvíce právě o tom konfliktu "malých" lidí s "velkými", kdy se běžný rodič neumí a nechce vzepřít tomu, co po nich chtějí "velká" banka a škola.