Mluvte o nevěře dřív, než k ní dojde, radí odbornice na vztahy. I v milujícím manželství nás přitahují jiní lidé, říká

Vztahy mají velký vliv na naše psychické i fyzické zdraví. Výzkumy ukazují, že manželé a páry v dlouhodobých vztazích jsou spokojenější a méně nemocní než lidé bez partnera. Naopak lidé, kteří žijí o samotě, jsou náchylnější ke kardiovaskulárním, imunologickým i duševním onemocněním.

"Osamělost je podle výzkumů nebezpečnější než obezita či kouření. Sociální kontakty jsou proto pro zdraví zásadní. U partnera je frekvence kontaktu nejvyšší, ale důležité je mít i komunitu přátel a dobré rodinné vztahy," říká psychoterapeutka a socioložka Markéta Šetinová, která se zaměřuje na seznamování a partnerské vztahy.

Je pravda, že mít vážný vztah je dnes složitější než v minulosti? Nebo se jen zvýšily nároky?

Lidé očekávají od partnerů víc než dříve. Nechtějí jen druhé ruce do domácnosti, ale i nejlepšího kamaráda, vášnivého sexuálního partnera a někoho, kdo je bude rozvíjet po osobnostní stránce. Zvyšující se nároky souvisí i s rostoucím věkem, kdy lidé potkávají své životní partnery. Nejnáročnější jsou přitom ženy vysokoškolačky. Obecné preference jsou ale podobné jako u předchozích generací. Stejně jako byly pro naše rodiče důležité vzájemná přitažlivost, poctivost či inteligence, jsou zásadní i pro nás.

Markéta Šetinová (30)

Psychoterapeutka a socioložka se zaměřením na seznamování a partnerské vztahy

Jako terapeutka pomáhá lidem najít a udržet si spokojený vztah. Pořádá také workshopy o lásce a vztazích.

Partnerským vztahům věnuje i svůj doktorský výzkum na Univerzitě Karlově.

Píše blog o on-line seznamování Moderní láska a tematické články do médií.

Vystudovala sociologii na Oxfordské univerzitě.

Foto: HN – Radek Vebr

Znamená to, že by lidé, kteří nemohou najít partnera, měli své nároky snižovat?

Na jednu stranu jsou vysoké nároky dobře. Pokud hledáte někoho, s kým strávíte celý život nebo s ním budete mít rodinu, pak je potřeba si pečlivě vybírat. Na druhou stranu je důležité se ptát, jak moc dané charakteristiky ovlivní kvalitu vztahu. Stává se mi, že klienti za mnou přijdou s úplným nákupním seznamem toho, co by měl jejich partner splňovat. Včetně detailů, jako je barva vlasů, výška nebo konkrétní zájmy. To je spíš limitující, než že by jim to ve výběru pomáhalo. Společně proto zkoumáme, co je opravdu důležité a co zbytečné.

Jak se liší šance najít lásku podle věku a pohlaví?

Data ze seznamek ukazují, že ženy mezi 20 a 30 lety jsou nejatraktivnější a nejvíc žádoucí pro muže všech věkových kategorií. Seznamují se proto většinou dobře off-line i on-line. Na seznamkách je jich relativně málo a moc dlouho se tam neohřejí. To zároveň znamená, že muži mezi 20 a 30 lety to mají těžší. Chtějí chodit se svými vrstevnicemi, ale ty mnohdy randí s jejich tatínky. Od 30 let nahoru naopak začínají být atraktivnější muži a jejich seznamovací úspěšnost zhruba do 40 let roste. Mají šanci jak u svých vrstevnic, tak u výrazně mladších žen.

Jak velká část lidí se dnes seznamuje on-line?

V anglosaském světě třetina nových manželství vznikne díky internetu. V Česku máme méně dat, ale trend je podobný. Asi 42 procent českých uživatelů internetu má zkušenost se seznamkou. Nejvíc to roste u generace mezi 20 a 30 lety. Pomohla tomu hodně mobilní aplikace Tinder, která z on-line randění udělala cool hru a oslabila stigma spojené s webovými seznamkami.

Na seznamkách jsou lidé s různými očekáváními, což přináší i zklamání. Jak se s tím vyrovnat?

On-line seznamování není moc příjemné. V běžném životě se seznamujete přes kamarády, ve škole či v práci. Potkáváte lidi ze své komunity, kteří jsou vám podobní. Snáze tak navazujete konverzace a rychleji se zamilováváte. V on-line světě tenhle filtr chybí. Najdete tam tisíce nezadaných, z nichž většina je úplně jiná než vy. A pak sedíte s někým na kafi a říkáte si, jestli náhodou někdo z těch tisíců kontaktů ve vašem mobilu není lepší. Tomu se říká paradox výběru. Situaci komplikuje i to, že část těchto lidí nechce vážný vztah. Často je to proto hledání jehly v kupce sena. Ale data dokládají, že to může fungovat. Jen je k tomu potřeba přistupovat s nadějí a pokorou.

Fungují seznamky založené na algoritmech?

Moc ne. Z výzkumů vyplývá, že algoritmy nefungují o moc víc než náhoda. Většina jich je založená na podobnosti, takže vám mohou pomoci na seznamce filtrovat lidi, se kterými si můžete rozumět. Ale nevěřím, že dokážou člověku najít toho pravého nebo tu pravou.

Jak zásadní jsou na seznamkách fotky?

Naprosto klíčové. Hodně lidí to neřeší a dá tam bez rozmyšlení náhodnou fotku, ale to je velká chyba. Nejlepší jsou snímky, kde se člověk líbí sám sobě a které odpovídají rea­litě. Nemá cenu tam dávat fotky, kde jste výrazně hubenější nebo mladší, protože to druhou stranu akorát naštve. Z dat se ukazuje, že dobře fungují fotky, kde se díváte mimo objektiv a působíte nějak tajemně. Zaujmout můžou i snímky při různých aktivitách. Špatně lidé naopak reagují na fotky s alkoholem, více lidmi nebo s dětmi.

Liší se způsob, jak se seznamují muži a ženy?

V Česku jsou pořád hodně silné genderové stereotypy. Jak off-line, tak on-line se stále očekává, že aktivní je muž a žena vyčkává. A to platí i pro mladé lidi. Na datech ze seznamek je vidět, že první zprávy posílají muži a ženy si vybírají, komu odpovědí. Pro ženy to ale není moc výhodné, protože si tím zmenšují své možnosti. Snažím se je proto podporovat, aby muže oslovovaly také. Většina mužů na to reaguje pozitivně. Na seznamkách je jich víc a musí rozesílat hodně zpráv, aby dostali odpověď. A když jim žena sama napíše, váží si toho.

Má druh seznámení vliv na kvalitu vztahu?

Většina výzkumů ukazuje, že ne. Podle některých ale on-line seznamování vede ke spokojenějším a delším vztahům. Důvodem může být to, že na seznamku jdou lidé, kteří jsou motivovaní hledat vážný vztah.

Co je vlastně esencí dobře fungujícího vztahu?

Velmi důležitá je laskavost. Mít k partnerovi respekt, chovat se k němu hezky a umět odpouštět. Když zkoumáme spokojené páry, vychází nám z toho, že se většinou dobře znají, vedou spolu kvalitní konverzace a tráví spolu dostatek času. Zároveň respektují jiné názory a zvládají konflikty. Na svém vztahu aktivně pracují, dokážou se o něm bavit a dávat i přijímat zpětnou vazbu. Obvykle také mají pravidelný sex a zažívají společně nové věci.

Mohou být páry spokojené, i když nemají sex?

Existuje určitě i nemalé procento párů, které spolu nespí, a přesto jim to klape. Důležité ale je, že se na tom shodli a oběma to vyhovuje. Sexuální život do romantického života patří a je potřeba se v tom sladit.

Je pravda, že mladí lidé spolu dnes spí méně než předchozí generace?

Z výzkumů ze západních zemí vyplývá, že mladí lidé mají skutečně sexu méně. Existují různé hypotézy, proč tomu tak je. Důvodem může být internet a porno, díky čemuž se dá snadno a rychle dostat k sexuálnímu uspokojení bez potřeby budovat vztah. Spojuje se to i s velkým pracovním nasazením a množstvím aktivit, které dnešní mladí lidé mají. Na vztahy a sex jim tak nezbývá tolik času. Někdo zase jako příčinu uvádí nižší sebevědomí mladých, pro které je kvůli individualizaci společnosti čím dál těžší se otevírat a navazovat blízkost.

A jak je to v Česku?

V Česku nemáme moc výzkumů sexuálního chování. Sex se navíc špatně zkoumá, protože je to osobní věc a lidé se neradi svěřují dotazníkům. Zároveň se tam může objevit zkreslení způsobené tím, že si lidé realitu upravují. V Česku tak nejsou žádná data, která by naznačovala, že spolu mladí lidé spí méně. Zajímavé jsou ale průzkumy, které dělají sexuologové Petr Weiss a Jaroslav Zvěřina. Z těch například vyplývá, že oproti předchozím generacím se sexuální chování mladých příliš neliší. Počet sexuálních partnerů nebo věk prvního sexu se za tu dobu, co tady tento výzkum běží, moc nemění.

S čím se na vás nejčastěji obracejí vaši klienti?

Pracuji se dvěma skupinami lidí. První jsou singles, kteří hledají partnera nebo spokojenost v single životě. A druhá jsou lidé ve vztazích, kteří řeší třeba komunikaci s partnerem, rozhodnutí, jestli se vzít a mít děti, nevěru či konflikty. Obrací se na mě hlavně mladí a mezi těmi se často objevují i lidé, kteří chtějí vyzkoušet alternativní přístupy jako otevřené či polyamorní vztahy.

Co jim v téhle oblasti radíte?

Důležitá je opatrnost. Je dobré nepřijímat automaticky společenské normy. Na druhou stranu, když děláte věci mimo normu, pohybujete se na tenkém ledě a je třeba to mít promyšlené. S návrhem na otevřený vztah častěji přicházejí muži. Ženy bývají skeptičtější, ale mohou se nakonec dohodnout, že to vyzkoušejí. Jenže zatímco ženám se nezávazný vztah daří sehnat snadno a rychle, pro muže je to mnohem těžší. Takže se může stát, že muž sedí doma a jeho partnerka si užívá s jinými muži. A to jsou věci, se kterými je třeba počítat.

Jaké chyby lidé ve vztazích nejčastěji dělají?

Častou chybou je, že se k nejbližším lidem chováme nejhůř a jsme na ně přísnější než na okolí. Třeba když něco rozlije návštěva, vůbec nám to nevadí. Ale když to udělá náš protějšek, zlobíme se na něj. Paradoxně návštěva jsou cizí lidé, na kterých nám nemusí záležet, zatímco své partnery bychom měli opečovávat a vážit si jich.

Jsou nějaká riziková období ve vztahu?

V manželských poradnách bývají sezony po Vánocích a po dovolených, kdy spolu lidé intenzivně tráví čas. A s tím jdou ruku v ruce konflikty. Náročné bývá také zakládání rodiny. Partneři věnují najednou spoustu pozornosti dítěti a na sebe nemají čas. V tomto období nezřídka dochází k nevěře, protože lidé hledají dospěláckou pozornost jinde. Proto je důležité nebýt jen rodiči, ale neustále budovat i partnerský vztah.

Zmínila jste nevěru. Jak se s ní dá vyrovnat?

Tradiční pohled je, že důvodem je nefunk­ční vztah. Ale ve skutečnosti nevěra nemusí vypovídat o kvalitě vztahu nic. Může za ní být klidně i krize identity jednoho z partnerů. Proto je vždy potřeba zjistit příčinu a tu řešit. Znám mnoho párů, které z nevěry vyšly silnější než kdy předtím. Dá se tedy překonat, ale partneři o ní musí mluvit. Ideální je bavit se o tom, ještě než k nevěře dojde. I když jsme v milujícím manželství, přitahují nás jiní lidé. To je téma, které by si ve vztazích zasloužilo víc pozornosti. Může to být prevence bolestivých zklamání. Partneři mohou zvážit i to, jestli si nemohou povolit třeba určitou formu otevřených vztahů.

Může fungovat i vztah, kde se lidé stále hádají?

Hádky patří do každého vztahu. A to, že se spokojené páry vůbec nehádají, je mýtus. Ale zajímavé je, že se hádají jinak. Třeba pokud se potká jeden člověk, který šetří, a druhý, který rád utrácí, pravděpodobně na to budou narážet celý život. Lidé ve spokojených vztazích se s tím ale naučí pracovat a snaží se pochopit, proč to partner vidí jinak. A umějí dělat kompromisy.

Jak poznat, kdy má smysl vztah zachraňovat?

Klíčová je ochota obou partnerů na tom vztahu pracovat. Pokud jsou oba odhodlaní udělat nějaké změny na své straně, pak má smysl to minimálně zkusit.

A jak se vyrovnat s rozchodem?

Je dobré zamyslet se nad tím, co si člověk z toho vztahu odnesl. Často lidé říkají, že to byl ztracený čas. Ale že vztah skončil, neznamená, že to nestálo za to a že musíte celé tohle období vyškrtnout ze svého života. Lidé by měli přemýšlet, čím je ten vztah obohatil a co mohou příště udělat jinak.

Článek byl publikován ve speciální příloze Hospodářských novin.