Tehdy mě nedoporučili

Vladimír Dědek přijel do Prahy hned po maturitě. Rodák ze Zlínska nejprve v Baťově městě vystudoval střední průmyslovou školu, maturoval z matematiky a informatiky. Zjistil, že jej tyhle dva předměty hodně baví, a chtěl je studovat na vysoké škole. Podal si proto několik přihlášek a všude jej vzali bez přijímaček, kromě Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.

"Řekl jsem si, že právě proto tam pojedu a zkusím ty přijímačky. Nakonec jsem je udělal a připadalo mi, že když už jsem se tam dostal, tak tam nastoupím a uvidím, jestli se udržím. Byla to nejlepší škola, kam jsem vůbec mohl jít," vzpomíná Dědek.

Během studia nebyl premiant a docela s výukou bojoval. Už během vysoké pochopil, že nikdy nebude ten pravý, typický kovaný ajťák. "Nechtěl jsem sedět od rána do večera u klávesnice a programovat. Cítil jsem, že jsem víc na lidské rovině, že nejsem to pravé těsto pro IT svět," říká Vladimír Dědek, dnes ředitel webového a mobilního vývoje společnosti Alza.cz.

Po pěti letech matfyz vzdal, protože zjistil, že jej nenaplňuje. Nebyl typem člověka, který by šel po titulu, zajímaly jej spíše znalosti, které mu může škola dát. "Škola už mě ale spíš demotivovala. Už jsem v té době chodil do práce a viděl jsem, že praxe je úplně něco jiného, než co se učí v učebnách. Na druhou stranu jsem ale hodně těžil z kontaktů, které se mi podařilo na škole získat," přiznává Dědek.

Na Alzu natrefil na diskusním fóru

Z kontaktů a znalostí, které získal ve škole, čerpá prý ve své práci dodnes. Kromě školních znalostí chtěl Dědek poznat také byznys, finance a svět ekonomiky. Přihlásil se proto na Vysokou školu ekonomickou v Praze (VŠE), na Fakultu informatiky a statistiky.

"První rok jsem zvládal v pohodě, matematika a programování tam pro mě byly opravdu lehké a učitelé na mě zírali, odkud jsem přišel, že to tak zvládám. Skutečná výzva pro mě ale byly předměty jako právo, mikroekonomie, účetnictví a podobně, což mi velmi otevíralo oči. Navíc jsem tam nasbíral spoustu kontaktů z úplně jiného světa, z firem," podotýká Dědek. S některými spolužáky z VŠE pak zkoušel rozjet své vlastní projekty, například redakční weby či malé e-shopy. Vedle školy pracoval jako programátor ve větších i menších firmách, až jej na jednom diskusním fóru oslovil vývojář z Alzy. Řekl mu, ať to přijde zkusit do pražských Holešovic, k největšímu prodejci elektroniky v Česku.

"Moc jsem si nevěřil, bál jsem se, zda mě vůbec budou chtít," vzpomíná Dědek. Na přijímací řízení nicméně přišel, tehdy jako pětadvacetiletý vývojář. Prošel základními testy a ve druhém kole už se setkal s Tomášem Havrylukem, jedním z klíčových lidí Alzy a současným místopředsedou představenstva. Havryluk v Alze založil IT oddělení a byl jeho prvním ředitelem. "Dnes se tomu kluci z IT smějí, ale tehdy mě nedoporučili, abych nastoupil. Ovšem když Tomáš viděl můj životopis a zkušenosti, chtěl mě. Setkali jsme se na pohovoru, zafungovala tam chemie a viděl ve mně potenciál," líčí dnes třiatřicetiletý Dědek.

Do Alzy nastoupil v květnu 2011 a prvního tři čtvrtě roku čistě programoval a staral se jen o to, aby na prodejním webu vše fungovalo, jak má. Dědkovou výhodou bylo, že se choval hodně aktivně, dokázal nápady rychle realizovat a dostávat na web. Vedení Alzy tedy okamžitě vidělo přínos jeho práce, což se Tomáši Havrylukovi líbilo. Dával mu tedy na starosti čím dál větší projekty.

"Pak přišel zlomový okamžik, kdy mi řekl: Už máš na starosti opravdu velké projekty a mohl by sis začít lidi řídit sám. A já to udělal," usmívá se Dědek. Pro začátek svým podřízeným nijak nesahal na platy, nehodnotil je. Za několik měsíců za ním ale přišel Havryluk a řekl mu, že když už tedy řídí celý tým, mohl by se oficiálně stát manažerem. Po roce práce v Alze se tedy Dědek oficiálně stal vedoucím týmu. Bylo mu 27 let a pod sebou měl tým pěti vlastních lidí.

"Najednou se úplně přetočil můj svět, zjistil jsem, že jsou manažerské povinnosti, že si musím umět člověka nabrat, pochválit, vyhodit a tak dále," zamýšlí se Dědek. O další rok později dostal Havryluk nabídku stát se místopředsedou představenstva Alzy a Dědka s jeho kolegou povýšil do pozice ředitele IT. Tým už byl větší, čítal dvě desítky podřízených. Dědkovo oddělení řešilo celou oblast vývoje webů a aplikací a celkově všeho, co vidí zákazník, když si na Alze vybírá zboží.

Pomohla mu učitelská rodina

Zpočátku měl Dědek z vedení lidí strach. "Měl jsem vůči tomu obrovský respekt. Na druhou stranu pocházím z učitelské rodiny, oba moji rodiče jsou učitelé. Takže kontakt s lidmi, jejich vychovávání a fungování s nimi mi vždy byly blízké. Navíc to navazuje na studium VŠE. Nechtěl jsem sedět celé dny u počítače a datlovat. Cítil jsem, že bych chtěl spíše řídit lidi," vysvětluje Dědek. Věděl, že se chce profilovat jako manažer, i když to bude znamenat opustit řemeslo IT jako takové.

V pozici ředitele webového a mobilního vývoje je posledních šest let, donedávna řídil sedm desítek zaměstnanců, nyní se kvůli změně struktury vedení jeho tým zmenšil na deset členů. Má blízko k boardu, k ostatním ředitelům Alzy a věnuje se řízení firmy.

Sám o sobě říká, že není tvrdým šéfem, a považuje za svou slabost, že neumí být rázný. "Mám svůj přístup k lidem. Uplatňuji princip, že příklady táhnou, a pokud po lidech něco chci, sám se to především snažím dodržovat," prozrazuje Dědek. Je introvert a rozhodně není tím, kdo by chodil na všechny večírky a nadšeně se v práci družil. "Spíš tady mám pět nebo deset lidí, s nimiž udržuji velmi silné pouto, a když to řeknu s nadsázkou, položil bych za ně život. S nimi rád vyvíjím projekty. Čím dál víc si říkám, že bych chtěl čas trávit s lidmi, se kterými je mi dobře a jsou na stejné vlně jako já," uvažuje.

Důvod, proč je v Alze dlouhých téměř devět let, je ten, že má hodně blízko k představenstvu, což mu dává mnoho možností a pestrost činností. "Nejde jen o čísla. Baví mě, že mohu sledovat vnitřní přerod a změnu manažerských přístupů vzhledem k velikosti firmy. Dřív bylo IT dvacetičlenné a nyní má 160 lidí. Musíte najednou uplatňovat jiný přístup v komunikaci, pro tvorbu strategie a mnoho dalších věcí. Snažím se vyvíjet s firmou a tlačit ji pořád dál," shrnuje Dědek.

Článek byl publikován ve speciální příloze Práce & Kariéra – Jak být dobrým lídrem.