Rada ČTK a oživlý hrob charakteru

Mohlo to samozřejmě dopadnout i hůř. Ještě minulý týden to vypadalo, že by se předsedou Rady České tiskové kanceláře mohl stát Petr Žantovský, muž, který s pozoruhodnou gumovostí sloužil komunistickému režimu, aby dnes podobně přičinlivě pomáhal svými publicistickými elaboráty, občas s velmi volným vztahem k realitě, současné moci. Nakonec se šéfem sedmičlenného kontrolního orgánu ČTK stal jiný nominand hnutí ANO, devětačtyřicetiletý podnikatel a bývalý novinář David Soukup. Přesto to kdovíjaký důvod k úlevnému vydechnutí není. Spíše to ukazuje na systémový problém, který se týká nejen Rady ČTK, ale všech mediálních rad, co jich v Česku máme.

Nejdříve k Soukupovi. Nový šéf Rady ČTK prohlásil, že důležité je bojovat proti falešným zprávám. Sám se ale v minulosti dostal do podezření, že si poněkud vymýšlel. V roce 2001, kdy byl reportérem bulvárního deníku Super v Afghánistánu, vyšel jím podepsaný text: "Až do svého kábulského hotelu slyším střelbu z těžkých zbraní vládnoucího hnutí Taliban, které ostřeluje letiště Bagram, vzdálené asi patnáct kilometrů od afghánského hlavního města…" Jenže v Kábulu ve skutečnosti nikdy nebyl. Soukup pak tvrdil, že text upravila redakce Supru. Možná to tak bylo, možná ne. Soudit neradno, ale lze se samozřejmě zeptat, zda opravdu v Česku není nikdo, kdo by mohl řídit Radu ČTK, aniž by z jeho úst nezněla slova o boji proti fake news zvláštně. Přičemž bonusem by samozřejmě bylo lepší odborné zázemí než kariéra převážně v bulvárních médiích a komunální politikaření za ANO na Žižkově.

Odpověď zní, že takových lidí je u nás samozřejmě nemálo. Do Rady ČTK například opakovaně kandidoval jeden z našich nejlepších mediálních expertů − nyní šéf Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky − Josef Šlerka. Jenže měl smůlu, nevyhovoval. Dokonalými produkty způsobu, jak se dnes v Česku mediální rady obsazují, jsou, bohužel, David Soukup či Petr Žantovský. Nezáleží na kvalifikaci či morálním profilu, klíčem je loajalita k nominující partaji, respektive k momentálním držitelům moci. Občas sice nějaký úlet neprojde, například když se členem Rady ČTK nestal nominand Okamurovy SPD ultrakonzervativec Michal Semín, ale ruku na srdce: Na věci to nic moc nemění.V nynější sedmičlenné Radě ČTK mají ANO a SPD, které si v mediální oblasti rozumí, většinu. Když budou chtít, mohou vyměnit vedení a agenturní servis postupně začít pootáčet podle svého.

Do Rady ČTK zvolili poslanci kandidáta ANO Davida Soukupa, poslední místo může obsadit Semín za SPD

25. 9. 2019 ▪ 2 min. čtení

A nejde jen o ČTK. Něco podobného se může lehce stát i v dalším veřejnoprávním médiu - v České televizi. Příští rok na jaře se vymění pět členů patnáctičlenné Rady ČT a do voleb v roce 2021 dalších pět. Pokud bude Andrej Babiš chtít, může se veřejnoprávní televize ve spolupráci s komunisty a SPD do voleb změnit ve věstník úspěchů těchto partají - zcela po vzoru Polska, kde si televizi de facto přivlastnila strana Právo a spravedlnost.

To, co se odehrálo v Radě ČTK, zejména, že do poslední chvíle hrozilo, že ji povede "oživlý hrob charakteru", jak Petra Žantovského nazvaly samizdatové Lidové noviny, by mělo být připomínkou, že způsob volby členů mediálních rad je nezdravý. A že by ho bylo dobré změnit tak, aby složení kontrolních orgánů nepodléhalo momentální sněmovní většině. Už zhruba dvacet let se debatuje o tom, že by členy Rad ČTK, České televize, Českého rozhlasu a Rady pro rozhlasové a televizní vysílání mohli volit kromě poslanců i senátoři. Bylo by to žádoucí vyvážení, protože politické složení Senátu je v principu odlišné od složení sněmovny. Bude to naivní závěr, ale přesto: Pokud by náhodou chtěla nynější moc dokázat, že nemá zájem o ovládnutí veřejnoprávních médií, ale o jejich neutralitu, neměla by této změně bránit.