Když íránský duchovní vůdce Sajjid Alí Chameneí nedávno připínal generálovi Solejmánímu nejvyšší vojenské vyznamenání, popřál mu "mučednický osud". Americká raketa z tohoto řečnického obratu udělala v pátek skutečnost. Ajatolláh Chameneí nikdy nechválí žijící lidi, u generála udělal výjimku, při jiné příležitosti ho dokonce označil za "živého mučedníka", aby zdůraznil jeho význam. V konfliktním a proměnlivém prostředí íránské mocenské elity tvořili oba muži silný tandem, spekulovalo se i o jistém druhu nástupnictví.
Když se Solejmání v posledním desetiletí objevil mezi čelnými představiteli íránské politiky, zjistili západní analytici, že o něm vědí jen málo. Poptávka po informacích o mocném muži byla ale velká. Dnes víme i to, že vstával ve čtyři hodiny ráno, že jedna z jeho dcer žila v Malajsii a kolísala ve víře nebo že trpěl problémy s prostatou a bolela ho záda.
Narodil se v roce 1957 do skromných venkovských poměrů, daleko od mocenských a kulturních center země. Ve třinácti letech odešel z domova, aby pomohl otci splácet dluh za pozemky, které si Solejmání starší mohl pořídit na základě pozemkové reformy předchozího režimu z roku 1962. Kásem Solejmání už se domů nikdy nevrátil, ale dalších deset let to nevypadalo, že je předurčen k velkým věcem.
Vlivný íránský generál, kterého USA zařadily na seznam teroristů, byl zabit v pátek při americkém náletu na letišti v Bagdádu. Od roku 1998 velel elitním íránským jednotkám al-Kuds, dohlížel na jaderný program a byl považován za tvůrce strategie zástupných válek. Stál za íránsko-ruským spojenectvím v Sýrii, které udrželo u moci tamního prezidenta Bašára Asada. Patřil ke konzervativní části vedení, která odmítá spolupráci se Západem i zlepšení vztahů s USA a trvá na zničení Izraele.
Pracoval jako stavební dělník a volný čas trávil ve cvičebnách tradičního perského zápasu. Tam se pěstovalo tělo, vlastenectví, mužná družnost a ctnost bojovnosti.
O revoluční činnost proti vládnoucímu šáhovi Muhammadu Rezovi Pahlavímu ani o islám se příliš nezajímal. Solejmáního pozdější líčení svého politického a náboženského "probuzení" v polovině 70. let je zřejmě pokusem dotvořit vlastní legendu tak, aby odpovídala nynějšímu režimu.
Obrat nastal na konci dekády v souvislosti s islámskou revolucí roku 1979 a válkou s Irákem z let 1980 až 1988. Proud událostí tehdy strhl i Kásema.
Přidal se k nedávno založeným Revolučním gardám, kterým nová elita věřila více než armádě. Jeho prvním úkolem bylo bojovat proti íránským Kurdům, kteří se pokusili využít uvolnění poměrů pro získání větší autonomie. Jeho vzestup urychlil irácký útok, Solejmání se zapojil do bojů, i když znalci jeho životopisu soudí, že více než náboženství ho pohánělo vlastenectví, osobní ambice a také bojovný duch. Dvaadvacetiletý muž konečně získal směr a cíl.
Osvědčil se jako inteligentní, iniciativní a odvážný voják a brzy se stal vysokým velitelem Revolučních gard. Tyto roky ho zásadně ovlivnily, současně se ale staly důležitou položkou jeho pozdější politické prezentace − jako člověka, který se těší na mučednickou smrt a je skromným velitelem svých druhů.
Jeho tehdejší jednání vypovídá i o jeho způsobu uvažování. Na jednu stranu nebyl fanatik, vojenský ani náboženský.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
