V listopadu 1989 vystoupil Václav Malý jako jeden z řečníků před statisícovým nespokojeným davem na Letné.
Disidenti ho ze svých řad vybrali, protože předpokládali, že jako biskup umí mluvit před lidmi.
Loni při občanských protestech řečnil na Letné před nespokojeným davem zase. "Musíme trpělivě vysvětlovat, že pravda a láska jsou výzva platná pro všechny časy," říká.
HN: Co vás k tomu, abyste přesně po třiceti letech od sametové revoluce vystoupil, vedlo?
Pozval mě spolek Milion chvilek pro demokracii, sám jsem se nikam necpal. Když mě pozvali, chtěl jsem využít příležitosti a promluvit o věcech, které považuji za důležité. A také podpořit občanskou iniciativu. Že se určitá část společnosti rozhodla nemlčet a vyjádřit svůj postoj, je myslím velmi důležité.
HN: Na Letné zazněla výzva opozičním stranám, aby spolupracovaly. Je to při pohledu na politickou scénu vůbec reálné?
Mezi představiteli opozičních stran jsou cítit osobní averze, kvůli kterým spolu někteří nemluví a izolují se. To je chyba. Ať má každá strana svoji tvář, ale spolu mají odpovědnost za budoucnost našeho státu. Nemohou hrát jen na to, aby si každá prosadila to svoje. Musí spolu mluvit. A s tím souvisí, že politická kultura obecně je u nás nízká. Nemusíme spolu vždycky souhlasit, ale musíme zachovávat kulturu bez osobního napadání. Teprve pak se dá kultivovaně a v klidu mluvit o důležitých tématech, která stojí před naší společností.
◼ Narodil se 21. září 1950 v Praze. Je římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský. Dne 26. června 1976 byl po studiu na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích vysvěcen na kněze. Už při studiu protestoval proti hnutí katolického duchovenstva Pacem in terris, řízeného komunistickou stranou.
◼ V roce 1977 podepsal Chartu 77 a později byl jedním ze zakladatelů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V roce 1979 byl Václav Malý komunistickým aparátem zbaven státního souhlasu k výkonu kněžské služby. Ve stejném roce byl několik měsíců bez soudu vězněn a obviněn z podvracení republiky. Poté pracoval jako topič a zeměměřičský figurant, tajně se ale podílel na tvorbě katolického samizdatu. Na počátku 80. let se stal mluvčím Charty 77 a později i Občanského fóra.
◼ Po listopadu 1989 působil v pražských farnostech na Smíchově a v Holešovicích. V prosinci 1996 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován titulárním biskupem marcelliánským a pomocným biskupem pražským. Jeho biskupské heslo zní Pokora a pravda.
◼ Je nositelem několika ocenění, roku 1998 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy.
HN: Nejdůležitější témata jsou podle vás která?
Určitě vztah k Evropské unii, kde bychom měli vystupovat aktivně, a ne se pořád jen vůči něčemu vymezovat. Politici by měli neustále vysvětlovat lidem výhody toho, že jsme členy EU, že jsme součástí NATO, že žijeme v poměrně bezpečné zemi. Měli by varovat před nacionalismem a populismem. Říkat lidem, že žijeme v bohaté části planety, vždyť miliony lidí nežijí na takové úrovni jako my. A že je třeba být otevřenější vůči jiným kulturám.
HN: Tím narážíte na uprchlíky?
Nejsem pro zběsilé otevírání dveří všem bez pravidel a kontroly, ale na druhou stranu − to, že nejsme schopni přijmout několik desítek opuštěných dětí z Řecka, je prostě ostuda.
HN: Proč se podle vás z uprchlíků, notabene dětí, stalo v Česku tak bolavé téma?
Je to sobectví a zahledění do sebe. Žít dnes v globalizovaném světě, ve kterém lidé cestují z jednoho konce světa na druhý a ve kterém se protínají různé kultury, není snadné. Ale my musíme držet krok, nesmíme zůstat opuštěným ostrůvkem, zvlášť když jsme součástí vyspělé Evropské unie. Západní státy otevřely dveře, ale my se stále stavíme proti. Přitom máme nastavenou dlaň, ale nechceme nést ani ta nejmenší rizika. A to nesvědčí o dobrém charakteru naší politiky.
HN: Která jsou další důležitá témata dnešní doby?
Témat, o kterých bychom měli mluvit, je mnoho. Mediální gramotnost třeba, protože lidé mají dnes tendenci podléhat nepravdivým zprávám. Ekologie. Bytová politika pro mladé. Citlivější vztah vůči chudším regionům, aby v nich lidé věděli, že je někdo vnímá.
Místo toho se opozice jen vymezuje vůči předsedovi vlády. To je příliš chudý program. A tím rozhodně neříkám, že s ním souhlasím. Ale jako politický program to nestačí.
HN: Na Letné také zaznělo, že by se každý člověk měl snažit měnit věci k lepšímu. Jak?
Vytvářet skutečný domov, dobré sousedské vztahy, nést spoluodpovědnost za prostředí okolo sebe. Uvědomit si, že žije v určitém společenství, podporovat kulturu, vést rozhovory. Neřídit se pravidlem, že kdo se mnou nesouhlasí, je automaticky nepřítel. Naopak, snažit se vidět to dobré i v lidech, kteří mají jiný názor. Svoboda není jen věc dobrých zákonů, které nám ji zaručí. Svobodu musíme mít v sobě. A změna ve společnosti musí začít odspodu, musíme začít doma.
HN: Je podle vás společnost rozdělená?
Rozhodně. A dokonce se to přenáší právě i do domácností a rodinných vztahů, což je varující. Velkým úkolem je osvěta a trpělivé vysvětlování. Bohužel dnes spíš převládá nespokojenost lidí a nálady proti někomu. Ale já nemohu žít jen proti někomu. Samozřejmě, také mám výhrady vůči panu prezidentovi i předsedovi vlády, ale na tom přece nemohu v životě stavět. Mohu říct, proč s panem prezidentem nesouhlasím. Ale důležité je to udělat slušně a bez urážek. A jsme zase u politické kultury.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
