Evropa a hloupá genetická kontrarevoluce

Kterému způsobu šlechtění zemědělských plodin byste dali přednost? Ozáření semen rentgenem s cílem vyvolat mutace, které − když bude přát štěstí − zvýší výnos či odolnost nové odrůdy? Nebo vám v době pokročilých genetických nástrojů přijde bezpečnější raději cíleně vypínat určité geny, což organismus zbaví vybraných slabin? "Radiační metoda", známá už celé jedno století, je vlastně dávno překonaná, protože je neefektivní − nikdo předem neodhadne, k jaké mutaci dojde a jak moc se bude vzniklá odrůda odlišovat −, a tedy nevyzpytatelná. Jednu jasnou výhodu však ozařování (stejně jako další "hrubozrnná" metoda vyvolávající mutace využitím chemikálií) má: je díky svému stáří legální. Zato využití "genetických" nůžek umožňujících přesné zásahy je na pranýři. Dává to smysl?

Soudcům příliš neznalým podstaty věci zřejmě ano, a proto Soudní dvůr Evropské unie před rokem a půl využívání metody označované jako CRISPR/Cas9 či zkráceně CRISPR významně omezil. Z jeho rozsudku plyne, že na rostliny, do jejichž genomu se pomocí přesných editačních nástrojů sáhne, se musí pohlížet, jako by šlo o starší variantu geneticky modifikované potraviny označované jako GMO. Což je v evropských podmínkách takřka konečná. Chronická nedůvěra mnoha lidí i politiků v GMO (tak silná například ve Francii) a na ní stavící striktní legislativa nesmyslně přísně omezuje i uplatnění pokročilejších postupů. Co na tom, že GMO využívá vnášení cizích genů a CRISPR nevhodné geny jen vypíná.

Důsledky jsou předvídatelné. CRISPR přinesl do genetiky opravdovou revoluci a ta se zpátečnickou regulací platnou navíc jen na omezeném území nezastaví. Přínosy nové metody jsou díky vyšším výnosům zásadní pro výživu rostoucí lidské populace. Stejně důležité je zvýšení odolnosti klíčových plodin v náročných podmínkách, které přináší globální klimatická změna. Nyní ale evropská legislativa paradoxně brání jednomu z řešení problému, který má přitom pro Evropskou unii tak vysokou prioritu.

Evropa má dlouhodobě mindrák ze Spojených států amerických kvůli zaostávání ve špičkové vědě a technologiích. V poslední době se kontinent, který dal světu moderní vědu a dlouhý zástup učenců, dívá s obavou smíšenou se závistí i na Čínu a další asijské státy, jež se do pokročilého výzkumu s čím dál většími úspěchy tlačí. Současně se ale Evropa umí sama střelit do nohy a zkomplikovat si cestu k využití poznatků v oboru, který slibuje − a už přináší − tak mimořádné výsledky. Dělá to v souladu s přáním velké části svých obyvatel? Věřme, že ne. Že odpor k čemukoliv, co má v názvu slovo genetický, plyne jen z neznalosti. Cesta k napravení chyby existuje. Prošlapali ji vědci z více než stovky výzkumných institucí, kteří apelují na evropské politiky, aby přijali rozumnější právní úpravu. Veřejnost by je měla ve svém zájmu podpořit a pomoci tak "genetickou kontrarevoluci" co nejrychleji ukončit.