Kamera. Klapka. Peníze. Jak se v Česku financují filmy a kdo přidává nejvíc milionů

Málokdy se informační prospekt k filmu čte jako byznysová síň slávy. Seznam koproducentů snímku Havel, který jde do kin v létě, ale přesně takový je: mecenáš a spolumajitel finanční skupiny RSJ Václav Dejčmar, investor a zakladatel Centrum.cz Ondřej Tomek, ředitel agilní realitní skupiny Accolade Milan Kratina, Jan Barta ze startupového fondu Pale Fire Capital, Martin Burda, majitel lázní Luhačovice, nebo Prokop Svoboda, spolumajitel realitní poradenské agentury Svoboda & Williams.

"Neplánuju se stát filmovým producentem," směje se Václav Dejčmar, když popisuje, proč se rozhodl film režiséra a scenáristy Slávka Horáka podpořit. "Nemluvím asi jen za sebe, když ale řeknu, že ten příběh má potenciál zabodovat jak v zahraničí, tak tady doma. A že je v dnešní době určitě potřeba znovu připomínat některé Havlovy ideály," dodává třiačtyřicetiletý podnikatel, který stojí například za pražskou galerií Dox. To, že úspěšní podnikatelé podporují filmové tvůrce, už je sice celkem běžné − třeba Nabarvené ptáče by nevzniklo bez desítek milionů od zakladatele Avastu Eduarda Kučery −, sestava mecenášů za filmem, jenž popisuje Havlův život mezi léty 1968 a 1989, ale přece jen vystupuje z řady.

Zároveň však platí, a Dejčmarova slova to potvrzují, že mezi českými byznysmeny včetně těch, kteří pomáhají snímku Havel, převládá ad hoc přístup. Prostě nárazově podpoří to, co je zaujme nebo kde mají pocit, že si to žádá doba. Jen zřídka jde o dlouhodobé úsilí. Jednou z mála firem, které systematicky podporují český film, je energetická skupina innogy, dříve RWE. Ta má už 15 let projekt nazvaný Energie českého filmu, v jehož rámci rozdělí každý rok kolem 25 milionů korun: část jde na výrobu celovečerních filmů, část na dokumenty, něco organizátorům festivalů či studentům FAMU.

"Před finanční krizí jsme dávali ještě o něco víc, celkem jsme film už podpořili bezmála půlmiliardou," říká tiskový mluvčí innogy Martin Chalupský, který s nápadem na podporu filmů přišel a dodnes ji má se svými lidmi na starosti. Právě díky tomu, že program funguje dlouho, si na něj čeští filmaři zvykli. Sice se dostane "jen" na tři až čtyři snímky (pro srovnání − loni šlo do kin 34 tuzemských celovečerních hraných a animovaných filmů), je to už ale pevná součást zdejší produkční scény. Hodně nervozity proto vyvolal prodej české části innogy. Ta patří do stejnojmenné nadnárodní skupiny, která se spojuje s dalším energetickým obrem E.ON a v rámci obchodu se musí zbavit některých svých poboček. "Pro letošek se nic nemění, další pokračování bude záležet na novém investorovi," připouští Chalupský.

Jedním z producentů, kteří s innogy opakovaně spolupracovali, je Ondřej Zima. Jeho společnosti Evolution Films a Offside Men od innogy získaly příspěvek například na adaptaci úspěšné knihy Poslední aristokratka nebo na držitele několika Českých lvů z roku 2015 Kobry a užovky. "Dělají skvělou práci, jejich podpora je pro české filmy zcela zásadní, a to především tím, že je koncepční, což znamená, že je dlouhodobá a předvídatelná. To je moc důležité," dodává Zima.

Státní noha

Evropská kinematografie včetně té české je historicky významně závislá na veřejných penězích. Proto při vzniku nových filmů sice hrají privátní peníze důležitou, ovšem ne klíčovou roli. Tu mají jiné instituce: Česká televize (za rok 2018 poslala do českého filmu celkem 151 milionů), a především Státní fond kinematografie, který jen letos rozdělí mezi filmaře dohromady 370 milionů korun. Největší část, bezmála 130 milionů, půjde na výrobu celovečerních hraných filmů, 36 milionů na animované filmy, 44 milionů na vývoj (tedy například psaní scénářů), 27 milionů je určeno pro festivaly.