VŠE o ... etice fundraisingu v kultuře

Téměř všechny kulturní a umělecké organizace řeší, jak sehnat dost peněz na svou činnost. Toto hledání a shromažďování zdrojů, pro které se vžil anglický termín fundraising, je tak dnes nedílnou součástí jejich aktivit. Trend snižování státních výdajů na kulturu a tlak na umělecké a kulturní instituce k rozvoji jejich podnikatelského ducha zasáhl kulturní sektor prakticky v celém světě. Kulturní a umělecké organizace se tak musely přizpůsobit novému ekonomickému, sociálnímu a technickému prostředí a adaptovat své byznysové modely.

Tyto změny logicky vytvořily prostředí fundraisingu více konkurenční a tato oblast se stále více profesionalizuje. Kulturní organizace začaly navazovat více partnerství s komerčním sektorem a některá z těchto partnerství vyvolala řadu kontroverzí. Především v posledních pěti letech můžeme zaznamenat bezprecedentní zájem o původ sponzorských darů kulturních institucí.

Řada kulturních organizací v posledních letech musela čelit protestům aktivistů, kteří nesouhlasí s jejich partnerstvím především s firmami obchodujícími s fosilními palivy, zbraněmi nebo farmaceutickými produkty. Tato kritika se snesla především na velká muzea, například na Science Museum v Londýně za partnerství s firmami Shell a British Petrol, na British Museum za přijímání peněz od British Petrol a další. Americká umělkyně Nan Goldinová dokonce prohlásila, že zruší svoji plánovou retrospektivní výstavu v National Portrait Gallery v Londýně, pokud galerie přijme sponzorský dar od nadace rodiny Sacklerových. A to proto, že jsou Sacklerovi rovněž vlastníky firmy Purdue Pharma, výrobce silně návykového léku proti bolesti Oxycontin. Galerie se nakonec rozhodla dar nepřijmout. Tento krok ze strany National Portrait Gallery následovala řada evropských kulturních institucí a v současné době nadace rodiny Sacklerových zcela pozastavila své filantropické aktivity v kulturní a umělecké oblasti.

To jen dokazuje, jak se etická stránka fundraisingu v kulturní sféře v posledních letech stala ohniskem zájmu a řady debat. Na jedné straně máme především aktivisty, kteří vystupují striktně proti tomu, aby jména firem, jejichž obchodní praktiky jsou jimi považovány za ne­etické, byla spojována s veřejnými kulturními a uměleckými institucemi. Jejich hlavním argumentem je, že tyto firmy se skrze partnerství s prestižními kulturními institucemi snaží očistit a vylepšit svoji image.

Je tu ale i druhá strana, podle které naopak ropné, farmaceutické a další společnosti přispívat kulturním organizacím mají. Hlavními argumenty této skupiny je fakt, že soukromý sektor byl v uměleckém a kulturním provozu angažován prakticky vždy, a navíc že tyto firmy jsou pod dohledem akcionářů a regulačních orgánů, a proto jsou jejich zdroje financování legální a čisté. Aktivisté však argumentují tím, že je nutné rozlišovat mezi legálním a etickým aspektem podnikání.

Ředitelé kulturních organizací tak musí čelit složitému rozhodování, zda přijmout finanční příspěvek od kontroverzní firmy, který by jim pomohl rozvíjet jejich aktivity a naplňovat tak svou misi, ale riskovat poškození reputace a ztrátu důvěry klíčových zainteresovaných skupin. Pomocníkem v tomto rozhodování mohou být etické kodexy, které by každá instituce měla mít a měly by vycházet z mise a hodnot organizace.