Jsem Tóno, krajta tygrovitá

Jednou jsem byl na návštěvě u kolegy, který doma choval dva hady. Aniž by se zeptal na můj názor, rovnou mi jednoho pověsil na krk. Úplně jsem ztuhl a srdce se mi rozbušilo. Měl jsem z toho zvířete ohromný strach, ale zároveň mě fascinovalo," říká dnes už s úsměvem Milan Paprčka, pilot, fotograf a majitel zlínského CBS Nakladatelství. "Had vůbec není slizký, jak se lidé mylně domnívají, na dotyk je naopak nesmírně příjemný. Vyzkoušel jsem velmi primitivní metodu, která ale, aspoň u mě, spolehlivě funguje − k překonání strachu je třeba opakovaně dělat to, čeho se bojíte. Tak dlouho, dokud strach neustoupí," přibližuje svoje chovatelské začátky Milan Paprčka.

Had jménem Tóno s Milanem Paprčkou sdílí kancelář už pět let a podle jeho slov je také velmi dobrým společníkem. I když se to možná zdá k neuvěření, dvoumetrový plaz je prý oblíbený i mezi kolegy, kteří se s ním rádi fotí.

Bez povolení to nejde

Krajta tygrovitá je jeden z největších hadů na světě, podle poddruhu obvykle dorůstá velikosti mezi dvěma a pěti metry. Tělo krajty tygrovité je mohutné a svalnaté, zbarvené světle hnědě, s velkými hnědými, až černými skvrnami. Na svrchní části hlavy bývá patrný tmavý šípovitý vzor, po stranách hlavy se táhnou tmavé pásky. V přírodě tato krajta obývá tropické lesy a pole. Má-li však s vámi sdílet střechu nad hlavou, její chov podléhá povolení. A jelikož se jedná o hada opravdu impozantních rozměrů, mít jej v teráriu v bytě se příliš nedoporučuje. Přesto je jedním z nejčastěji chovaných hadů v domácnosti. Pokud se pro chov krajty rozhodnete, vhodné je co největší terárium s velkou vodní nádrží. Přes den je vhodné udržovat teplotu do 30 °C, v noci může klesat až o 8 °C níže. Pokud jde o krmení, krajta tygrovitá se živí morčaty, krysami, králíky, kuřaty nebo jinou vhodnou potravou odpovídající velikosti.

„Celkově se ženy hadů bojí mnohem více než muži, některé z nich mají až panický strach, i když jsou ta zvířata v teráriu. Kdo ví, možná je to ještě kolektivní vzpomínka z časů Adama a Evy. Přece jen, když vás někdo přemluví na nějakou habaďůru a špatně to dopadne, tak se mu pak ještě dlouho vyhýbáte,“ říká s úsměvem Milan Paprčka.

Foto: archiv Milana Paprčky

V případě Milana Paprčky se nejedná o jediný případ, kdy se svému strachu postavil čelem. "Sofistikovanější metoda, jak překonávat strach, je porozumět tomu, jak daná věc funguje. Dřív jsem se bál výšek, kvůli práci na malovaných mapách jsem však musel pořídit letecké snímky. Sedl jsem tedy do letadla a letěl," říká dnes nadšený fanoušek letectví Milan Paprčka.

"Od chvíle, kdy jsem porozuměl principům létání, se víc bojím cesty autem na letiště než létání samotného. Dnes mám leteckou firmu s malou flotilou čtyř letadel. Podobně je to i s krajtou a strachem z toho, že mě napadne. Je to predátor, ale když víte, jak velké tělo vnímá jako potravu a jaké už ne, tak pochopíte, že se ho člověk vlastně nemusí vůbec bát," dodává. Zkušenost s kousnutím už ale má. Podle vlastních slov byl neopatrný při krmení, stalo se to jednou a vzal si z toho ponaučení. A pokud by se s krajtou tygrovitou potkal v pralese? Podle vlastních slov by vzal nohy na ramena a nejkratší cestou pelášil pryč.

A jak domácího mazlíčka vidí jeho rodina? "Mazlíček Tóno nesmí do bytu, terárium mám v kanceláři. Dcery se ho nebojí, nejstarší Simonka ho dokonce nesla pod tričkem, když jsem ho koupil. Aby mu prý nebyla zima. Děti mají z neznámých věcí mnohem menší strach než dospělí, to je na nich úžasné," říká Paprčka.

Had personalistou?

Zajímavou zkušenost se zvířetem Paprčka získal v kanceláři. Jako obchodní ředitel kdysi vedl finální pohovory s novými obchodníky. "Na této pozici musí být člověk schopný vypořádat se s novými a neobvyklými situacemi. Vést pohovory v místnosti, kde je umístěné terárium, nebyl záměr. O to víc mě překvapilo, jak odlišné byly reakce jednotlivých kandidátů," říká Paprčka. Pokud byl potenciální nový kolega při pohledu na hada v teráriu silně nesvůj, bylo to pro Paprčku určité znamení, jak bude daný člověk čelit nečekaným výzvám.